Vedoucí odboru životního prostředí Krajského úřadu v Olomouci, který pstruhový revír zřizuje, Romana Švecová Honzáková říká, že způsob hospodaření na Hloučele nesmí negativně ovlivnit výskyt chráněného živočicha. Střevlí v říčce je však podle názorů lidí, kteří se odborně ke stavům ohrožené rybky vyjádřili, čím dál méně.

Zjišťovat stavy střevlí ale není podle Honzákové náplní práce úřadu. „Takové věci šetří Česká inspekce životního prostředí,“ uvádí Honzáková. Inspekci však za dlouhá léta nikdo podnět k šetření nepodal.

Mrtvá voda

Stavy střevle trápí nejen ochránce přírody, ale i rybáře. „Voda je mrtvá,“ říká hospodář prostějovských rybářů Pavel Müller. Uvádí, že šel nedávno kolem říčky, střevle neviděl vůbec a ostatní ryby téměř také ne.

Ze pstruhového revíru musí zmizet i třeba plotice, jelec, okoun, štika. Ty se v takovém revíru podle jeho slov považují za škodlivé.
„Na Hloučele vyrostly generace rybářů. Řeka byla vždy plná ryb a teď tam není téměř nic,“ vzpomíná Müller.

Proč mají rybáři obavu zrušit pstruhový revír a třeba jen omezit počty pstruhů?

Pokud by se zrušil pstruhový revír, bude se hledat nový nájemce revíru, a rybáři se proto strachují, že přijdou o užívání vody. Pokud se omezí násada pstruha, pak zase hrozí pokuta od ministerstva zemědělství.

„Bohužel, stavy střevle jsou mnohem nižší, než před zřízením pstruhového revíru,“ míní ochránce přírody Karel Pokorský.
Shodně mluví i Petr Loyka, vedoucí odboru životního prostředí Olomouckého magistrátu, který od roku 1995 provádí ve volném čase průzkum ryb na říčce. Vše potvrzuje rovněž hydrobiolog Miloš Holzer.


„Situace je, zdá se, neřešitelná, a doplácí na ni nejen vzácná střevle, ale i téměř všechny ryby na Hloučele,“ doplňuje Pokorský.