Přijíždím po bahnité cestě k Zámečku, kde na mě čeká manažer Zbyněk Škrabal a vede mě do medové chýše, v níž se zpracovává med.

„Teď máme do padesáti včelstev, ale letos hodláme nakoupit další. Časem bychom jich chtěli mít až sto," vysvětluje mi cestou k chýši, ve které na nás už čeká osoba nejpovolanější, a tou je včelař Petr Navařík.

Ujímá se mě a než mě zasvětí do procesu zpracování medu, vysvětluje mi, že existují dva druhy sladké pochoutky.

„První je med květový, který vzniká z nektaru. Druhým typem je medovicový med, u kterého producenti medovice sají šťávu z rostlin, tu zpětně vystřikují na listy a poté ji včely seberou," vysvětluje mi rozdíl a už mě vede k odvíčkovací vaně, kde jsou připravené včelí plásty.

„Z úlu se musí vytáhnout zamedované plásty, které je potřeba odvíčkovat," začíná mi vysvětlovat proces zpracování medu téměř od Adama a Evy, za což jsem mu vděčná.

„Odvíčkovat?" ptám se trochu zmateně, protože si nejsem jistá, jestli jsem rozuměla dobře. „

Znamená to, že musíte plásty zbavit voskových uzávěrů, kterými dělnice jednotlivé komůrky uzavírají," vysvětluje mi trpělivě a mezitím vkládá plasty do medometu, v němž se působením odstředivé síly získává z plástů med. „Čas se nastavuje podle toho, jak chcete hustý med, my točíme tři minuty," dodává Petr Navařík.

„To je všechno?" ptám se překvapeně, když po pár minutách teče z medometu přes síto med do stáčecí nádoby. „Dřív se med získával ručně a muselo se při jeho zpracování točit kličkou, dnes už to dělají stroje," usmívá se odborník na včely a pobízí mě, ať si to vyzkouším.

Beru si do jedné ruky plástev, do druhé „hrabičky" a jdu na odvíčkování. Když mám za sebou polovinu plástve, začínám mít pocit, že bych se to mohla i naučit.

„Jde vám to, nechcete přijít na brigádu?" ptá se mě s úsměvem Petr Navařík. S těžkým srdcem nakonec odmítnu, nerada bych připravila včelaře o práci.