Moderování se ujala (jako obvykle) zkušená Jana Zikmundová, která vyzvala k vystoupení prvního připraveného řečníka. Tím byl Josef Janíček, pamětník a jeden z mluvčích Občanského fóra (po Listopadu se stal prvním svobodně zvoleným starostou Bedihoště). Apeloval především na výměnu zakonzervovaných a prospěchářských poslanců ve volbách do PS 2017.

Po něm vystoupil za mladou generaci předseda okresní rady Junáka, sympatický Tomáš Vytásek. Mimo jiné popsal historii zákazů a obnov skautského hnutí, závěrem pak vyslovil naději, aby se už nikdy to samé neopakovalo.

Bezprostředně po něm si vzala slovo paní Jana Veselá, která pamatuje období svobodné republiky před druhou světovou válkou. Mohla tedy připomenout utrpení mnoha činovníků Junáka během ní a v padesátých letech komunistického útlaku. Mluvila jasně a stručně, sklidila proto asi nejdelší potlesk.

Skautský předseda pak položil symbolickou kytici k soše TGM. Vzápětí začali jeho přátelé hrát a zpívat (spolu s ostaními podle rozdaného textu) slavnostní junáckou píseň Lilie skautská.

Nesprávné, umělé rozdělování

Pohnutý Jan Jun, farář České církve evangelické, který se ujal slova poté, odložil čtení původně zamýšleného textu a promluvil k dnešku. Zdůraznil, že není možné dále tolerovat prohlubování příkopů mezi tzv. pražskou kavárnou, spojovanou s elitami, a ostatními lidmi. Je to nesprávné, umělé rozdělování. Vždyť kdo jiný než studenti, profesoři a umělci se stávali prvními oběťmi totalitních režimů.

Vyzval přítomné, aby naslouchali i těm, s jejichž názorem nelze zcela souhlasit a zkusili je přivést ke stejnému vstřícnému pohledu a zamyšlení. Jedině tolerance a pochopení nás může uchránit od zlých časů.

Jako poslední promluvil Ivo Lužný, vzpomenul občanskou petici Několik vět z června 1989, která do listopadu 1989 získala 45 tisíc podpisů. I k tomu bylo v té době nutné překonat strach, otevřít oči a zvednout hlavu. A jako by se znovu v posledních letech začal mezi lidmi objevovat strach co říct a kde, s čím a s kým souhlasit…

Důležitými se stávají nepravdy šířené internetem, nositelé nenávisti přestávají být anonymní, získávají širokou podporu.

Své obavy ukončil Ivo Lužný prosbou, aby bylo na závěr vytvořeno velké srdce ze 77 červených svící, které bude symbolickým pozdravem statečným českým studentům z roku 1939 i těm z Národní 89. Před jeho zážehem přítomní zazpívali spontánně hymnu.

Autor: Ivo Lužný