Kliknutím zvětšíteHned na úvod se nabízí otázka. Proč zrovna Hamry? Čím vás tato oblast zaujala?
Těch důvodů je více. Hledal jsem roky nemovitost, která by měla osobní kouzlo a hezké prostředí a nestála by horentní sumu, což je dnes dost složitá rovnice. S ohledem na pracovní povinnosti, jsem chtěl zůstat blízko Vídně a dobré dostupnosti do Bratislavy a Prahy. Takže mě oblast v této sféře uspokojila blízkostí dálnice i dobrého vlakového spojení. Rovněž se mi libí okolí, které je inspirativní. Například Plumlov je malebný. V okolí je spousta krásných míst jako třeba unikátní empírový zámek Čechy pod Kosířem. V Plumlově je sympatický městský úřad, kde vyřídíte, co je potřeba a nemusíte někde ve městě hodiny čekat. Taky jednání s prodejcem, tedy městem, ve mně budilo pocit důvěry. Bylo to lepší než kupovat nemovitost od soukromé osoby. Libí se mi po žití v různých velkoměstech po světě, že Hamry jsou malé a klidné. Soused o vás ví, může vám pomoci, nebo vy jemu. Kdyby se v obci něco nekalého dělo, hned jsi toho někdo všimne. Takováto forma přátelství a určité sounáležitosti, kterou vyznávali naši předkové, je pro život velmi zásadní.
Rozhodl jste se pro koupi objektu hned? Byla to láska na první pohled?
Myslím si, že ne. Takové rozhodnutí v dnešní době musí dozrát. Člověk se zaváže mnoha institucím a uvalí na sebe finanční povinnosti. Stěhováním změní své dosavadní návyky a zvyklosti. Navíc koupit nemovitost není tak snadné, jak se jeví v různých reklamách. Láska na první pohled to asi nebyla. Láska stojí za to, když milujete ženu, své děti. Milovat dům a majetek myslím nepřináší nic dobrého. Spíše je to pocit sympatií, dobrého pocitu, energie nebo harmonie. Což je v tomto případě trochu nemístné, když jsem si nastudoval, že Hamry byly za války násilně vystěhované.
Plánujete vilu využívat pro bydlení? Jaké s ní máte další plány?
Jako umělec ve svobodném povolání potřebuji pro svou práci prostor, protože jako scénograf a kostýmní výtvarník pro inscenace, na kterých pracuji, namaluji třeba čtyři stovky návrhů, postavím maketu scény, a všechny tyto činnosti potřebují prostor. Takže to bude rodinný dům s ateliérem. Zároveň jako občanovi mi není lhostejný určitý společenský život a aktivita. A tak jsem se rozhodl, že budu ve vile soukromě učit malování a kresbu. Mohou se přihlásit nejen děti, ale i jejich rodiče. Sám jsem měl štěstí, že mohu z vlastní zkušenosti porovnat, když se takovéto tvořivé činnosti učíte v kolektivu, nebo soukromě. A jednoznačně preferuji, když se vám skutečně hodinu pedagog věnuje a nepobíhá jak na ZUŠ od jednoho ke druhému. Taktéž zvažuji, že mou rozsáhlou knihovnu, která je vedle divadla má vášeň, zpřístupním obyvatelům Hamer, Plumlova a okolí. Když budu doma, můžou přijít a půjčit si za symbolickou cenu na co zrovna budou mít náladu. Komunitní sdílení knih mi přijde velmi užitečné a může fungovat i opačně, že kdo naopak knihy už nepotřebuje, anebo uklízí třeba pozůstalost, může je nechat u mě a nevyhodit. Takže kdo by měl zájem může se přes můj web přihlásit a knihy mi nabídnout. Věřím, že v budoucnu najdeme s městem Plumlov společné nálady na kulturní počiny. Město má úžasný genius loci již zmíněným zámkem, a výbornou polohu pro nadregionální kulturní akce.
Budete se snažit budovu vrátit do původního stavu?
Těžko říct, co je původní stav. Vila se tomu domu říká, určité architektonické uspořádání tomu rovněž nahrává, ale nemyslím si, že je to vila v pravém slova smyslu. Navíc v objektu nejsou dochované žádné mimořádné detaily jako dveře, kliky, štuková výzdoba, kamna, obklady a podobně. Není to objekt jak třeba v Prostějově úžasné stavby Emila Králíka, nebo slavné vily v Olomouci, kde již od pohledu na exteriér vidíte invenci a dokonalé technické zpracovaní každého detailu, navzdory tomu že se o objekty třeba nepečuje. Mým prvním úkolem je dům po letech samoty zabydlet a zastavit jeho devastaci. Teď tam léta bydlí ptáci, roje vos a myši. (smích).
Na závěr bych se rád zeptal. Už jste tedy začal řešit případnou rekonstrukci?
Ano a hned mě zaskočilo, jaký může být problém sehnat řemeslníky. Oslovil jsem s poptávkou přibližně patnáct firem z okolí a odpověděly jen dvě. Chápu, že třeba mají hodně práce, ale když na svém webu tvrdí, „náš zákazník náš pán“, a pak ani poptávku neodmítnout krátkou odpovědí, kde to jsme? Proto jsem se také rozhodl, že jako žurnalista působící sice na poli kulturním, na svém webu o tom budu psát seriál. Bude vtipný i když to ve skutečnosti tak veselé není.
Kdo je Pavol Juráš? - narodil se v roce 1982 v Ružomberku
- je slovenský divadelní režisér a scénograf
- pracuje také jako fotograf a grafický designér, je známý jako teoretik, žurnalista a kritik zejména v oblasti opery a baletu
- má za sebou bohaté divadelní zkušenosti a desítky úspěšných projektů jak v České republice, tak na Slovensku a i v zahraničí, o kterých je možnost se více dozvědět na jeho internetových stránkách – www.pavoljuras.com
84
1
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
