V prostorách zámku se střídala jedna skupinka za druhou. Prohlídky začínaly každých patnáct minut a už v týdnu vedení zámku hlásilo, že je vyprodáno. „O čem ty prohlídky budou? Bude to strašidelné,“ bavila se skupinka dospělých před vstupem.

„O prohlídky je obrovský zájem a my z toho máme velkou radost,“ prohlásila paní, která pouštěla návštěvníky dovnitř. „Vítám vás na našem zámku. Dnes se budete provázet sami a dávejte velký pozor na strašidla,“ dodala za okamžik s úsměvem.

Chvíli na to se už početná skupina přesouvala do komnat zámku, kde byla jedinečná možnost seznámit se s jeho obyvateli. Jako první se objevil farář z místního kostela, který všechny varoval před tím, co je při prohlídce čeká.

V další místnosti jeden z dědiců prozradil tajemství rodu Silva-Tarouca. „Každý prvorozený syn se v noci mění ve vlkodlaka,“ řekl zakrvácený muž. Když pak oznámil, že jednoho dne zakousl poblíž zámku malého kluka, nastalo v sále hrobové ticho.



Takto se postupně představili obyvatelé zámku z dávné minulosti. Nechybělo ani setkání se smrtkou, která měla zálusk především na malé kluky, protože dívky se v Čechách pod Kosířem zkrátka nerodily. V tuto chvíli už prohlídku doprovázel pláč malého chlapce.

O něco později se zámkem naopak ozýval hlasitý smích. Místní správce si totiž postěžoval na svůj život mezi strašidly. V poslední komnatě měli všichni tu čest poznat slavného malíře Josefa Mánese. Ten prohrál v kartách se smrťákem a ten si ho odnesl na druhý břeh. To už ale do místnosti přibíhala zámecká uklízečka. „To je vrchol, oni se tady budou courat i v noci. Ale to se má přece chrápat,“ pokřikovala a vyháněla návštěvníky z prohlídky pryč.

Návštěvníci opouštěli zámek sice vyděšení, ale zato spokojení. „Moc se nám tady líbilo. Rádi jezdíme na noční prohlídky a tyhle nás bavily od začátku do konce,“ uvedla například paní Iveta, která na prohlídku dorazila s dcerou Barunkou. „Určitě přijdeme i na další akce,“ dodala. (trn)