„Hned na začátku jsem byla dojatá ze vřelého přivítání a z malého dárečku. Musela jsem řadu spolupracovnic a bývalých svěřenců obejmout, i slzička ukápla,“ říká paní Marie s tím, že ji překvapilo, jaké soukromí nyní děti v Domově mají.

„Když jsem tam pracovala já, bývaly na jednom pokoji dohromady třeba čtyři děti i více. Nyní jsem si všimla, že na pokoji jsou děti maximálně tři a každé má svůj koutek. Fungují tam opravdu jako rodina. Což se mi moc líbí,“ říká Marie Rozehnalová a dodává, že v době, kdy v Domově pracovala ona, se s výchovou v rodinkách teprve začínalo.

Ledové království a velká péče

Kromě vlastní prohlídky Domova paní Marii moc zaujalo i několik dětských představení, které probíhaly v jídelně.

„Úplně úžasné bylo taneční gymnastické vystoupení jedné malé dívenky s paní vychovatelkou na téma Ledové království. Je opravdu vidět, že se v Domově nynější zaměstnanci dětem věnují,“ vyznala se Marie Rozehnalová.

Dojemné chvilky a povídání

Největším zážitkem pro ni ovšem bylo setkání s lidmi, které třeba desítky let neviděla.

„Na akci například přijely i mé dvě spolužačky, které jako malé byly v Domově chovankami. Hned se ke mně paní Anežka a Eva hlásily a společně jsme si zavzpomínaly na naše školní léta. Setkala jsem se samozřejmě i se svými bývalými chovankami, které teď už mají bezmála padesát a je obdivuhodné, že na život v Domově stále vzpomínají a že neváhaly na Den otevřených dveří zavítat,“ říká nyní už dvaasedmdesátiletá paní Marie, kterou potěšilo i milé povídání s bývalou kolegyní Ludmilou Křenkovou.

„Je neuvěřitelné, že je ji už čtyřiaosmdesát a je stále stejně vitální jako dřív a strašně moc ji zajímalo, jak to nyní v Domově chodí,“ svěřila se Marie Rozehnalová a přidala i jednu věc k zamýšlení.

Všechno májí, kromě lásky rodičů

„Stále mě překvapuje, jak doba pokročila. Děti v Domově snad kromě lásky rodičů mají dnes prakticky vše na co si vzpomenou. Důležité podle mě je vychovávat je k úctě k těmto věcem a i k sobě samým. Děti jsou v Domově materiálně zajištěné, jezdí k moři, na exkurze. Různé organizace pro ně pořádají zdarma spousty akcí. Mám trochu obavy, aby tímto nebyly zahlcené. Snad si všeho dokáží opravdu vážit a přenést si trochu pokory i do následného dospělého života.“ věří Marie Rozehnalová.