SERIÁL: V Grandhotelu jsme si užili muzikantský důchod, říká Jaromír Nohavica

Podle Jaromíra Nohavici je pro muzikanta, který jezdí po světě, nejdůležitější místo, kde přespí.
"Život muzikanta, to jsou hotely. Jezdím víc než třicet let po celém Česku, Polsku a Slovensku. Všechny hotely znám a vždy, když jsem hrál v Prostějově, tak mě to táhlo k tomu nejkrásnějšímu, co tam bylo," naznačuje svou oblibu v ikonickém prostějovském hotelu, kde nahrál své album na pokoji 309.

SERIÁL: Století tradice a slávy: Historie Grandhotelu Prostějov a rodiny Rolných

Při otázce, proč nahrál své album v prostějovském hotelu, odpovídá: "Uvažovali jsme, že natočíme desku, ale v té době umělci často nahrávali ve věhlasných studiích za mořem v Americe a Británii. Já si říkal, že tohle umí každý blbec. Tady, v krásném bytelném prostředí, budeme hrát. Ubytovali jsme se, nanosili aparát a přes den nahrávali album," popisuje zpěvák.

Hraní v Grandhotelu pro něj bylo za odměnu

"Poslední dobou jsme hráli v prostějovském divadle, které je podobné svým duchem Grandhotelu. Ta bytelnost krásných staveb první republiky se nezapře. Atmosféra koncertů byla úžasná, vždycky jsem se tam cítil skvěle, a navíc jsem věděl, že po koncertě strávím noc Grandu, což pro mě bylo pokračování koncertu," vzpomíná Nohavica na dobu před zavřením hotelu.

A jak vzpomíná Nohavica na Prostějov? "Prostějov je město, které mi evokuje atmosféru věku, o kterém zpívám ve verších ´kdybych se narodil před 100 lety v tomhle městě´," pověděl a dodal: "Všechny koncerty, co dělávám jsou pro mě výlety do míst, kam se rád vracím. Já jsem ten tulák, co si najde svou oblíbenou kavárnu, oblíbené knihkupectví a oblíbený antikvariát. Obejdu si náměstí, nadechnu se vzduchu města a přitom potkám lidi na ulicích."

Prostějov byl inspirací

Zpěvák přiznává, že v albu „Tak mě tu máš“ je kus Prostějova. "Město, místo i hotel vás chtě nechtě ovlivní. Jinde byste to napsal jinak, tady jsem to napsal tak. Duch Prostějova v tom albu je. V písni minulost je obsažena stabilita města, o to víc mě mrzí situace Grandhotelu," povzdechl si Jaromír Nohavica.

Podle zpěváka je největší tajemství písní v tom, že zpěvák nechá mezi slovy prostor k různým interpretacím. "Když napíšete dobře písničku a necháte prostor mezi tóny, lidé si tam najdou, co potřebují, třeba pozdrav a zamávání městu," prozradil.

Táta strávil v hotelu pár krásných dní

Jaromír Nohavica však nejradši vzpomíná na svůj čas strávený v hotelu se svým otcem. "Nejdůležitější spojitost s tou deskou a hotelem je můj táta, který měl 85 let v době natáčení a zahrál nám na housle. Táta přijel na hotel a strávil s námi pár krásných dní. Zahrát si s ním na hotelovém pokoji 309 v Prostějově jako muzikanti, já na kytaru, on na housle, na místě kde je klid, bylo základem našeho štěstí, které jsme tam potkali," říká Nohavica.

„Táta už nemohl do studia v Liberci, proto jsme chtěli natáčet někde blíž v pěkném městě, v pěkném hotelu aby to pro něj bylo útulné. Vybrali jsme Prostějov, kde on ještě do té doby nikdy nebyl. To, že jsme tam s tátou mohli být, když mu bylo 85 let, pro nás všechny moc znamenalo. Užili jsme si tam muzikantský důchod," dodává syn.

Že je hotel zavřený, se Jaromír Nohavica dozvěděl na cestách, když se v něm chtěl ubytovat. "Blesklo nám hlavou, že se něco děje, a co se teď stane. Svět je stále v pohybu. Ale ono vše bylo, je a bude. Jestliže je něco pevné, tak to zůstane pevným, přestože do toho člověk kope," věří Nohavica v obnovu provozu hotelu.

A co ostravsky písničkář, textař a zpěvák přeje prostějovskému legendárnímu hotelu? "Grandhotelu nepřeji nic, sobě přeji, abych se tam mohl ještě jednou vyspat," uzavřel rozhovor vtipem. "Do Prostějova chci přijet co nejdřív. Minimálně do toho divadla. Snad ho nezavřou."