Podle tradičních postupů v této dílničce vznikají nejen vánoční ozdobičky, ale také velikonoční kraslice, ošatky, věnce, slaměné řetězy nebo betlémy z kukuřičného šustí. Před Vánoci mají ve výrobě opravdu napilno. To, jak se paní Miloslava k řemeslu dostala a v čem spočívá její práce, prozradila v následujícím rozhovoru.

Na úvod se zeptám jak jste se ke svojí práci dostala a jak dlouho se jí věnujete?
Moje maminka dělala v ÚLUV, což byla vlastně firma na zpracování slámy. Vyrůstala jsem v tom a doma jsem hodně pomáhala. Jednoduše řečeno jsem se do té výroby narodila. Profesi se věnuji už dvacet pět let.

Jaké byly vaše začátky v podnikání?
Nejdřív jsem se výrobě ozdob věnovala při práci. Nebylo to tehdy zavedené tak, že si každý mohl založit a nebo zrušit ze dne na den firmu. Kolem toho roku 1992 se moc nenosilo, aby si někdo otevřel firmu a živil se sám. Později se začal rozvíjet velký objem výroby, a tak jsem musela rozhodnout buď pro zaměstnání nebo podnikání s výrobou věcí z přírodních materiálů. Rozhodla jsem se určitě správně, protože se tomu věnuji dodnes.


Mohla byste čtenářům popsat v čem v průběhu celého roku spočívá vaše práce?
Samotná výroba je skoro až na posledním místě. V první řadě musím zajistit spoustu věcí. V létě například sklízíme a zpracováváme slámu. Dále dělám manažera firmy, což znamená, že musím rozjet objednávky, zakázky a další věci kolem. A až pak vzhledem k ročnímu období probíhá výroba produktů.

Vypadá to, že to musí být hodně náročné. Neuvažovala jste už někdy, že změníte profesi?
Ano, je to velmi náročné. Musím zastat několik funkcí najednou. To, co ve větší firmě dělá několik lidí, tady zůstává třeba jen na mně. Povolání bych ale neměnila. Jsem se do své firmy tak zabořila, že už nic jiného neumím a ani už by mě nic jiného nebavilo. U nás je to tak, že když je potřeba, hodně pracujeme a pak se najdou měsíce, kdy zase můžeme odpočívat, protože je méně práce.


Kdy u vás v Brodku začíná intenzivní příprava na Vánoce?
Dá se říct, že skončí Velikonoce a my se pouštíme do výroby vánočních věcí. Hlavně připravujeme slámu a drobnější ozdobičky. Na podzim pak už jen doděláváme a pouštíme se do výroby vánočních věnců, jak na stoly, tak i na dveře

Jak jde vidět, i vy se musíte přizpůsobit novým trendům, je i přesto stejný zájem o tradiční ozdoby?
Myslím si že je to tak půl na půl. Je skupina lidí, která rozumí tradicím a zdobí si stromečky přírodními materiály. Pak jsou ale například mladé rodiny, které mají zájem o blýskavé věci. Ti si ode mě pak málokdy něco koupí, protože se jim to zkrátka nehodí do jejich interiérů. Proto se snažíme dělat i pár věcí, které by je mohly zaujmout. Můžu říct, že nejvíce se prodávají slaměné řetězy, ze začátku adventu hlavně věnce a jakmile lidé zjistí, co jim doma chybí, dokupují třeba ozdoby na stromeček.

Lidé si mohou nakoupit věci u vás v obchůdku. Narazí na vás však během adventu třeba někde na trzích?
V Prostějově budou naše výrobky k dispozici na jarmarku ve Zlaté bráně a v prostějovském kině. Po celý advent máme svůj stánek na Zelňáku v Brně. Pak se snažíme jezdit i na tradiční vánoční trhy a to například do Rožnova pod Radhoštěm, Strážnice, Valašských klobouků, Turnova nebo Boskovic. Zájemci se mohou zastavit i tady u nás ve Brodku, kde jsou naše výrobky k prodeji. Naše věci můžete vidět i na dalších akcích. Pro výrobky si k nám jezdí také pořadatelé výstav z okolních vesnic.


Pracujete ve firmě s dcerou. Myslíte si, že po vás výrobu převezmou i vnoučata?
Zatím je brzy na to to hodnotit. Navštěvují teprve základní školu, tak se uvidí, kam do budoucna povedou jejich kroky.

Co byste na závěr našim čtenářům popřála k Vánocům?
Přání zdraví zní jako fráze, ale když pak z ničeho nic přijde nějaká nemoc, ukáže se, že to není jen fráze. Je to zkrátka to nejnutnější, co k životu potřebujeme. Proto bych všem ráda popřála právě hodně zdraví, ale také hodně úspěchů a štěstí.