Zajímá ji, jak je to s raky žijícími v říčce.

„Slyšela jsem, že je měli po vypuštění plumlovské přehrady, která leží proti proudu, vysbírat. Kdy je sem vrátí?“ ptá se. Mrzí ji, že neteř klepetáče zatím viděla pouze na obrázcích.

Biolog Petr Loyka, který v říčce prováděl záchranný odlov, vysvětluje, že v toku odchytili pouze dvanáct těchto živočichů.

„Bylo to v tůni, které ztratila napojení na hlavní tok,“ podotkl k tomu a zdůraznil, že zbytek raků vypuštění plumlovské přehrady nijak neohrozilo.

„V Prostějově je stejně jako v Soběsukách, Žárovicích a Hamrech životaschopná populace raků říčních,“ nechal se Loyka slyšet. Potěšilo jej, že v potoce nezaznamenal přítomnost „amerických“ raků. Ty jsou přenašeči pro naše klepetáče smrtelné choroby.

„Raci říční jsou kriticky ohroženým druhem naší fauny. Je zakázáno je chytat a rozebírat jejich sídla,“ upozorňuje biolog. Živočichy vyzbrojené silnými klepety lze dle jeho slov zahlédnout v podvečer, kdy vyrážejí za potravou.

Zdecimované střevle

Loyku raci v Hloučele těší. Naopak stav střevle potoční, drobné kaprovité rybky, jejíž samečci si v barevnosti nezadají s akvarijními skvosty, jej rozladil.

„Je ekologický paradox, že v osmdesátých letech, kdy se čistírny odpadních vod vůbec neřešily, bylo v Hloučele střevlí dost. Avšak nedlouho poté, co v říčce vznikl pstruhový revír, predační tlak jejich populaci zdecimoval,“ vyjádřil se Loyka.

Biolog ubezpečil, že pokud dojde ke zvažovanému vápnění dna revitalizované plumlovské přehrady, pak Hloučela nijak neutrpí.