„Byl to typický sňatek z rozumu, který na Pernštejn mnoho manželského štěstí nepřinesl, zato významně rozšířil rodový majetek," uvádí ve své knize Páni z Pernštejna historik Petr Vorel. Vratislav tedy pojal Lidmilu z Kunštátu roku 1490 za choť a těšil se, že po smrti urozené paní tchyně mu padne Plumlov do klína jako dědictví.

Jeho plány však překazila smrt. Paní Lidmila totiž zemřela tři roky po svatbě.

„Z několika dochovaných zmínek lze usuzovat, že vztahy mezi Vratislavem a Lidmilou nebyly zrovna vzorem manželského soužití a tak vdovec snad ani příliš netruchlil, spíše se obával, že by mu mohl plumlovský majetek uniknout, neboť ten právě náležel Lidmilině matce Johance z Kravař, která s ním mohla naložit podle libosti," líčí Vorel.

Vratislav si tedy začal tchyni předcházet a dosáhl toho, že ani po Lidmilině smrti jejich vztahy neochladly. Byly dokonce natolik dobré, že někteří pozdější rodopisci je považovali za manžele.

„Spletlo je to, že společně udělovali privilegia městu Prostějovu a společně nakládali s pozemkovým majetkem," vysvětluje historik.

Vratislav se dočkal svého roku 1495. Tehdy mu tchyně Johanka odkázala plumlovské panství i s Prostějovem.

Po smrti Vratislavově získal državy Vilém

Z nabytého majetku se však dlouho netěšil, roku 1496 náhle zemřel a nezanechal po sobě žádné potomky. Moravský majetek po něm zdědil jeho starší bratr Vilém z Pernštejna a začlenil jej do vznikající ohromné pozemkové domény. Své majetky Vilém propojil roku 1503 koupí Tovačovska a Kojetínska. Morava mu tedy patřila od Helfštýna až po Plumlov. Byl to vynikající hospodář a politik. Rodová moc za něho dosáhla vrcholu. Zastával řadu úřadů, zejména byl komorníkem zemského soudu, nejvyšším českým maršálkem a nejvyšším královským hofmistrem.

V Prostějově vzhledem ke své politické činnosti zřejmě často nepobýval. Potřeboval být totiž často osobně v Praze a proto si roku 1492 koupil Pardubice, odkud to měl blíže do dvorské kanceláře.

Zázračný doktor Niger

Zcela jistě však zajížděl do Prostějova za svou manželkou Johankou z Liblic. Často churavá paní naopak ve městě prodlévala co nejvíce, měla zde totiž nejlepší medicínskou péči. Rodovým lékařem Pernštejnů byl totiž prostějovský lékař Jan Černý řečený Niger. Ten byl ve své době skutečně uznávanou kapacitou. Jeho současníci se shodují, že „nic nikdy ani v jiných zemích bedlivějšího, pilnějšího, pracovitějšího a upřímnějšího v stavu lékařském nad něho neviděli". V Prostějově se usídlil jako lékař roku 1499 patrně na usnesení úzké rady Jednoty Bratrské, jejímž byl knězem.

Za svou urozenou pacientkou docházel z bratrské kolonie před Kosteleckou branou, kde si roku 1500 zakoupil dům. Kolonii českým bratřím založil roku 1496 právě Vilém z Pernštejna. Na dnešní Kostelecké ulici tak pravděpodobně vznikly slavné Černého Knihy o nemocech morních, které vyšly poprvé roku 1506 a poté v následujících staletích ještě mnohokrát. Jadrnou češtinou v nich bohatým i chudým radil, co podniknout při morové nákaze.

Jeho péče a vědomosti však nakonec nedokázaly zvítězit nad nemocemi paní Johanky, která roku 1515 zemřela.

O šest let později se za svou manželkou odebral na věčnost i pan Vilém. Zanechal po sobě dědice Jana, který později proslul pod přízviskem Bohatý. Ale o něm až zase příště. (pam)