Jako první tiskař se podle něj usadil ve městě jistý Kašpar Aorgus. Tiskařině se vyučil v Norimberku. Své jméno si tento prostějovský rodák vytvořil z řeckého slova aory, což znamená meč.

„Jeho otec měl v Plumlovské ulici mečířskou dílnu,“ osvětluje Kühndel.

V Prostějově Aorgus vytiskl roku 1527 první českou knihu na Moravě s titulem Listové Bratřím Boleslavským poslaní a jejich odpovědi zase psané. O této knize máme bohužel zprávy jen z druhé ruky, žádný z výtisků se nedochoval.

Aorgovi se v Prostějově nedařilo a proto po několika letech přenesl svou tiskárnu do Lulče u Vyškova. Po něm převzal knihtiskařskou štafetu Jan Olivetský, původem z Litomyšle. Netroufal si však otevřít dílnu přímo ve městě, protože se bál královských rozkazů proti nekatolickým tiskařům.

„Proto volil raději nenápadný a vzdálený drozdovský mlýn,“ píše Kühndel. Ani tak však v Prostějově štěstí nenašel a odstěhoval se do Olomouce. Tam se mu však protikatolické tisky staly osudnými. Tiskl a prodával totiž i posměšné písně a hanlivá říkání proti habsburskému králi Ferdinandu I., který v roce 1546 porazil české stavy.

„Za to vsadila Olivetského městská rada v Olomouci do šatlavy a tam jej sťal kat. Olivetský byl tudíž první mučedník ze všech moravských knihtiskařů,“ můžeme číst v díle Jana Kühndela. Památku Jana Olivetského připomíná jméno jedné z drozdovidkých u­lic.

Krátce po Olivetského odchodu do Olomouce se v Prostějově usadil Jan Günther z Norimberka. S ním se jako jeho zaměstnanec vrátil do Prostějova i jeho bývalý učeň Kašpar Aorgus. V Güntherově tiskárně ve Školní ulici sbíral zkušenosti i tovaryš Jiří, který později přijal jméno Melantrich i s přídomkem z Aventina.

Günther tiskl pro všechny zákazníky a s jeho působením se pojí nejslavnější doba prostějovského knihtisku. Vydal zde roku 1547 první Slabikář cžeský, první učebnici tohoto druhu v našich zemích. Ve Školní ulici spatřila světlo světa i latinsky psaná Historie království českého od olomouckého biskupa Dubravia nebo české Ezopovy bajky. Dřevořezové štočky ilustrací k bajkám byly tak kvalitní, že je používali tiskaři několik století. Avšak i Günther musel nakonec odejít do Olomouce.

Živnost po něm v Prostějově převzal Alexandr Plzeňský, řečený též Oujezdecký z Újezda u Plzně. Ani on ovšem nenašel v Prostějově dost práce a přesunul se do Szamotul u Poznaně, kde pro tamní české bratry vytiskl své nejznámější dílo, Šamotulský kancionál.

Úpadek knihtisku v Prostějově nezachránila ani činnost Václava Kompositora. Definitivní konec pak znamenalo císařské nařízení, že knihtisk se smí na Moravě provozovat pouze v Olomouci pod dohledem arcibiskupství. Moravští páni se většinou k tomuto nařízení stavěli laxně, Vratislav z Pernštejna však na císařském mandátu striktně trval.

Císařovo nařízení neplatilo pro židy. Proto si v Prostějově otevřel začátkem sedmnáctého století tiskárnu Isak ben Ahron. „Jeho čtyři známé židovské tisky naposledy proslavily naše město jako sídlo proslulého knihtisku, neboť jsou to první moravské tisky hebrejské,“ uzavírá Kühndel. Další tiskárna vznikla v Prostějově až za tři sta let. Ale o tom někdy příště. (pam)