Proč jste se stal soudcem? Chtěl jste jím být už jako dítě?

Přiměly mě k tomu změny poměrů v roce 1989. Než jsem nastoupil na Gymnázium Jiřího Wolkra v Prostějově, spíše jsem přemýšlel o kariéře geologa. Na gymnáziu pak byl jeden z mých vzorů profesor Václav Kolář, který v tu dobu vedl všeobecné základy filosofie, a mě začaly zajímat otázky práva a spravedlnosti. Také jsem se na gymnáziu zapojoval do studentského revolučního a porevolučního hnutí. Všechny tyto životní události změnily mou životní cestu, a nakonec jsem se rozhodl pro Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde ve mně dozrála myšlenka v oboru právo působit spíš na straně vah než na straně obhajoby nebo obžaloby. Dětský sen to tedy nebyl.

Odkdy vás lidé oslovují pane soudce?

Jsem soudcem od roku 2002. Nejdříve jsem byl justiční čekatel, to znamená, že jsem absolvoval přípravnou službu na funkci soudce po dobu tří let. Koncem roku 2001 jsem byl jmenován tehdejším prezidentem Václavem Havlem soudcem, a byl jsem přidělen k Okresnímu soudu v Prostějově.

Působíte pouze v Prostějově?

U prostějovského soudu jsem nepřetržitě, kromě minulého roku, kdy jsem byl od listopadu 2012, asi půl roku, dočasně přidělen ke Krajskému soudu v Brně, kde jsem rozhodoval v odvolacím řízení.

Brno versus Prostějov. Kde jste se cítil lépe? Dá se říct, že jste si na odvolávacím úseku odpočinul od soudcování?

Myslím si, že nová práce je vždy obohacující. Rozhodování na odvolávacím úseku je typově jiné než rozhodování v prvním stupni. Nejste v jednací místnosti tak často a nepůsobí na vás tolik emocí a věc je připravena soudem prvního stupně. Je pak na vás posoudit, zda soudce postupoval správně. V odvolacím řízení získáváte rozhled i nad praxí jiných soudů, což je významné pro každého soudce po určitém časovém úseku kariéry. Dobré je se porozhlédnout, že se to jinde dělá jinak. Že bych tam odpočíval, to rozhodně ne. (smích)

Co obnáší výkon funkce soudce? Musel jste se něčeho vzdát?

Je to povolání, které se snoubí s posláním. Soudcem je člověk od pondělka do neděle, nemůžete jen tak ze svého poslání soudce vystoupit, a být nějakým rebelem, to v žádném případě, Žít jako Jackyl a Hyde, to nejde. Soudcování svazuje v osobním životě. Je třeba se vystříhat různých kontaktů. Je to otázkou charakteru. Nejdůležitější je mít pevné zakotvení, abych si mohl dovolit setkání s určitými lidmi nebo pohybovat se v určitém prostředí, abych ustál určité působení společnosti na soudní rozhodování. Za každých okolností musí soudce zůstat nezávislý a musí vždy rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.

Na dění ve společnosti se ale ohlížíte…

Soudce nežije ve skleníku, i já pociťuji bezpečnostní problémy ve městě Prostějově, a vždy jsem zvědavý, jak se to projeví v trestné činnosti a obžalobách, které jsou přidělovány našemu soudu, a zda svým rozhodnutím můžu morálku a poměry ve společnosti ovlivnit.

Povolání soudce je náročné. Dokážete někdy vypnout a odpočívat?

Každý člověk si za život projde určitými etapami a zkušenostmi, a měl by si vypěstovat určité způsoby relaxace, jinak jej ta práce pohltí, a pak není schopen ji po psychické stránce zvládat. Rád odpočívám v přírodě, mám rád Jeseníky, věnuji se cyklistice, běžeckému lyžování, a od určité etapy života do toho vstupuje rodina. Dobré rodinné zázemí je základem rozvážného a klidného rozhodování soudce.

Některé soudce jejich rozhodování budí i v noci, máte to stejně?

Mám klidný spánek, ale když chodím ráno do práce či odpoledne z práce, tak přemýšlím o některých kauzách, zda jsem nerozhodl předčasně, nebo zda jsem mohl své rozhodnutí ještě nějak lépe odůvodnit.

Co za nejkontroverznější případ jste zažil?

Projednával jsem například trestní věc skupiny obžalovaných, kteří páchali na našem okrese krádeže vloupáním nebo kapesní krádeže. V podstatě se tímto způsobem živili po delší dobu. Byli to sourozenci, mnohačetná skupina obžalovaných. V komunitě, která navštěvovala všechna hlavní líčení, docházelo k různým emočním situacím. Všichni obžalovaní byli ve vazbě a hrozilo, že se vymknou vězeňské službě. Já jsem tehdy všechny obžalované uznal vinnými a uložil jim vysoké tresty odnětí svobody. Tak vypjatou atmosféru, jaká nastala v jednací místnosti, nepamatuji. Opakovalo se to jen jednou, kdy se stalo, že ta skupina byla udržitelná vězeňské služby, která je předváděla, jen s vypětím všech sil. Tyto emoční výlevy a vypjatá atmosféra, to někdy v jednací síni nastane, na to musí být soudce připraven.

Nad kterým případem jste nejvíce přemýšlel?

Dalším případem, který jsem kdysi posuzoval, a došel až k Nejvyššímu soudu, byla loupež poměrně malé částky. Pachatel přiložil poškozené nůž na krk a požadoval po ní menší finanční částku. Obžalovaný tehdy namítal, že za tak malou částku mu nemůže být uložen vysoký trest odnětí svobody. Vůbec nepochopil, že tolik nešlo o ty peníze jako o to, že si nemůže dovolit někomu za bílého dne dát nůž pod krk a požadovat cokoliv, byť by to byla malá finanční částka, protože byl již pro obdobný trestný čin odsouzen. Uložil jsem mu vysoký trest s odnětím svobody, snad jeden z nejvyšších, který jsem kdy ukládal. A i v tomto případě docházelo z jeho strany k velmi agresivnímu chování. Odsouzený se pak domáhal i obnovy řízení. Zvažoval jsem, zda při takovém odporu odsouzeného není někde v tom dokazování skulinka. Dodnes jsem ale přesvědčený, že jsem se rozhodl správně. Rozhodnutí našeho senátu tehdy potvrzoval i odvolací soud i Nejvyšší soud, který projednával jeho dovolání. Zkrátka jsou případy, kdy obžalovaný svou vinu odmítá, i když jej něco jednoznačně usvědčuje… Samozřejmě se vkrádá pochybnost, jestli v tom odporu není nějaký kus pravdy. Vše je třeba pak posoudit po zralé úvaze.

Setkáváte se s agresory a lidmi různých negativních charakterů. Měl jste někdy chuť opustit soudcování a dělat něco úplně jiného?

V žádném případě. Mám možnost vyklidit soudní síň, vyloučit veřejnost, posílit bezpečnostní opatření prostřednictvím justiční stráže. V krajním případě jednání přerušit či odročit, takže mně to v žádném případě nemůže znechutit či zastrašit. Je potřeba každou kauzu dovést do konce, i přes různé překážky na straně obžalovaných nebo veřejnosti. Samozřejmě se může stát, že se soudce v očích veřejnosti stane nepopulárním. Přesto si musí zachovat chladnou hlavu a nepodlehnout atmosféře, která kolem něj panuje. Jinak by byl ovlivnitelný vnějšími tlaky, a pak by skutečně neměl funkci soudce vykonávat.

Každý soudce před nástupem do funkce vykonává psychologické testy. Myslíte, že současné testy odhalí, že by daný člověk neměl tuto funkci vykonávat?

Psychologie je zajímavá věda, a nikdy nelze vyloučit, že psycholog posoudí daného jedince správně. Určitě nemůžeme říct, že 100% soudců je těch nejlepších a nejodolnějších. Každý z nás je jiný, ale jsou zde samozřejmě jisté kvalifikační předpoklady, které ministerstvo spravedlnosti a komise složená ze zkušených soudců vyšších soudů zkoumá. Soudce by měl mít samozřejmě jisté psychické předpoklady tuto funkci vykonávat.

Častá otázka na soudce je, zda měl někdy strach o sebe či svou rodinu. Máte nějakou osobní zkušenost?

Nejsme v Palermu. (smích) Ale jsou známy různé případy kolegů soudců v republice, kteří rozhodovali různé případy organizované trestné činnosti, zejména soudci na trestních úsecích krajských soudů, kteří rozhodovali závažnější činy, jako je vražda, nebo závažné trestné činy proti životu a zdraví s těžkými následky nebo zločinná spolčení. Byly publikovány případy, že soudci byli vystaveni nebezpečí jako například zapálení vozidla na parkovišti před domem. Já jsem, zaplaťpánbůh, takovým atakům nečelil, a doufám, že já ani nikdo z mých kolegů se takových poměrů nedožije. Navíc autem jezdím jen zřídka a mé jízdní kolo je nezničitelné.

A co zkušenosti s výhružkami?

Občas se to stane. Řešíme to pořádkovými pokutami až do výše 50 tisíc korun, a kdo skutečně vyhrožuje s cílem zasáhnout do nezávislosti soudu, může se dopustit i trestného činu, a pak zvlášť, když je jeho chování hrubé a opakující se, může se dopustit trestného činu pohrdání soudem. Takže trestní zákoník na takové hrubé zasahování do nezávislosti soudu nebo vyhrožování pamatuje. Já sám jsem ve dvou případech na obžalované podával trestní oznámení, když se dopustili této trestné činnosti v rámci projednávaného případu.

Jaký typ trestné činnosti je u nás na Prostějovsku nejčastější?

Když jsem začínal, převažovaly krádeže vloupáním, pak se občas vyskytla násilná trestná činnost jako loupeže a znásilnění. V poslední době závažné trestné činnosti, alespoň té objasněné, je méně. Přibývá majetková trestná činnost, související se zhoršenou sociální a ekonomickou situací společnosti, takže podvody, úvěrové podvody, ty jsou na denním pořádku. Občas i krádeže. Vše závisí na míře objasněnosti policií, a co se podaří prokázat, kolik pachatelů se podaří postavit před soud. Takže skladba trestné činnosti, která se dostane před soud, nemusí odpovídat trestné činnosti, která je ve skutečnosti latentní a existuje na okrese Prostějov. Domnívám se, že je více krádeží a loupeží než se nám objevuje v obžalobách, kde se nám vyskytuje hlavně trestná činnost podvodného charakteru, ohrožení pod vlivem návykové látky, kdy řidič řídí pod vlivem alkoholu, drogová trestná činnost, časté je ale také zanedbání povinné výživy.

Když se teď zaměříme na vaši současnou funkci, omezila se vaše dosavadní činnost s předsednictvím?

Výrazně! Už nejste jen soudcem, ale přebíráte zodpovědnost za asi sedmdesát zaměstnanců, za hospodářský a personální chod soudu, ale taky například za rekonstrukci soudní budovy, za výsledek veřejných zakázek, které se toho týkají. Je to obrovská škála správní agendy. Takže v současné chvíli mi nezbývá než soudit z poloviny předchozího přídělu trestních věcí, což je ještě na hranici únosnosti. Nikdy bych ale nechtěl opustit trestní úsek, na kterém soudím. Výkon funkce předsedy soudu je časově omezen na dobu sedmi let a soudce by se měl udržovat na odborné úrovni, aby po výkonu funkce předsedy nadále mohl být platným soudcem.

Co plánujete na soudě do budoucna, jaké změny?

Z hlediska nesoudcovských změn nás čeká dokončení investiční akce rekonstrukce fasády, výměna oken a vnější sanace sklepů. Rád bych také usiloval o vybudování ústředního vytápění ve staré budově soudu. Dodnes zde není žádné vytápění na chodbách a veřejnost čekající na chodbách je vystavena chladu, což je jistě nepříjemné. Rekonstrukci si zaslouží i budova B, budova bývalé prokuratury, postavená v sedmdesátých letech. Stavební konstrukce je poplatná tehdejší době a bude si vyžadovat nemalé investice. Úkolů je tedy hodně a finančních prostředků minimum. Manévrovací prostor pro soud je minimální.

Bez financí se ale moc změn dělat nedá…

Bez větších finančních nároků bych chtěl během příštího roku vybudovat informační centrum soudu, kde by pracovnice soudu přijímala dotazy veřejnosti na jejich řízení. Ulehčila by práci vedoucích kanceláří. To je jeden z úkolů, který jsem si předsevzal. Snad se v průběhu příštího roku podaří zrealizovat. Hlavním mým úkolem ale bude připravit soud na přechod legislativy na nový občanský zákoník a doprovodnou legislativu, která přináší přechod významného množství agendy krajských soudů na soudy okresní. Například obchodní spory s předmětem sporu nad 100 tisíc by mohly významně ovlivnit číslo přidělených věcí, a to od 1. ledna 2014. A to vše budeme řešit při nezměněném počtu soudců a nezměněném počtu administrativy. Každým rokem, krůčkem po krůčku, se justici přidává další a další agenda… Už to ale nedoprovází finanční nebo personální posílení. Justice je tedy na samé hranici únosnosti, přesto se jí ale daří snižovat počet nevyřízených věcí a zkracovat délku řízení.

Dal jste si nějaký osobní cíl?

Budu rád, když se mi podaří stabilizovat se ve funkci natolik, že zvládnu běžný chod soudu, a nad to se ještě snažit vylepšit pracovní podmínky soudu, které by se měly odrazit v lepších službách veřejnosti, pokud jde o přístup k soudu a ve snížení počtu nevyřízených věcí.