Už za dva roky však přešel na Karlovu univerzitu, kde na filozofické fakultě absolvoval historii a anglistiku. Mezi jeho učitele patřili historici tak zvučných jmen jako Josef Šusta a Vilém Mathesius. Josef Polišenský však nezůstal jejich odkazu nic dlužen,“ připomněl historik Karel Hronek.

Ačkoli své studium uzavřel Polišenský doktorskou prací v roce 1939, těsně před promocí jej postihlo uzavření českých vysokých škol. Na udělení titulu si tedy musel počkat až do skončení války. Během ní studoval také Státní archivní školu, kterou ukončil v roce 1940.

Po osvobození začala jeho vědecká hvězda strmě stoupat. Po jmenování státním docentem v roce 1951 získal o šest let později profesuru obecných dějin na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Josef Polišenský hostoval na Universidad de Chile a navštívil Uruguay, Brazílii, Kolumbii a Mexiko, 1965 pobýval na Kubě a 1966 znovu v Chile, 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Roku 1967 založil na filozofické fakultě Středisko Iberoamerických studií. Tam se také uchýlil v sedmdesátých letech, kdy se stal obětí politických čistek,“ vylíčil Karel Hronek.

Po roce 1989 se už Polišenský k pedagogické práci nevrátil, i když se mu dostávalo neobyčejných ocenění.

„Byl členem Rakouské akademie věd, Nizozemské královské akademie věd, nositelem mexického Řádu aztéckého orla a španělského Řádu Isabely Katolické v hodnosti komtura, který mu roku 1991 udělil sám král Juan Carlos,“ doplnil prostějovský historik Hronek.

Zvláštní pozornost věnoval Polišenský ve své vědecké práci mezinárodním souvislostem bělohorské porážky i osobnosti vévody frýdlantského Albrechta z Valdštejna, třicetileté válce i učiteli národů J. A. Komenskému, dějinám vystěhovalectví, napoleonským válkám i revolučnímu období kolem roku 1848 v Evropě.

Na svůj rodný Prostějov však světově uznávaný historik nezapomněl. Pravidelně se zde účastnil historických seminářů i konferencí pořádaných Muzeem Prostějovska. Město jej za jeho vědecké zásluhy v roce 1993 jmenovalo jedním z devíti čestných občanů zároveň s Otto Wichterlem či Arnoštem Rolným. (pam)