Kliknutím zvětšíteJejich MiG-21U trupového čísla "2418" se zřítil do lesů necelé dva kilometry od obce. Smetl stromy v délce čtyř stovek metrů, zaryl se do země a znamenal pro oba piloty smrt. Dodnes tuto tragédii připomíná na okraji lesa pomník s kusem křídla a pokud se podíváte na letecký snímek dané oblasti odhalíte zřetelný pruh nově vysázeného lesa po nehodě, který s ještě novějším kolmým průsekem tvoří, téměř symbolicky, obrazec ve tvaru kříže.
Průzkumný let s tragickým koncem
Co havárii předcházelo?
„Posádka v 7.36 ráno odstartovala k provedení předletového průzkumu počasí před létáním pluku. Po vzletu piloti provedli let po okruhu letiště Přerov, průlet nad vzletovou a přistávací dráhou ve výšce osmdesáti metrů a poté pokračovali stoupavým letem na Konicko s cílem zjistit povětrnostní podmínky v pracovním prostoru. Let ve výšce 2500 metrů byl sledován radiolokátorem z velitelského stanoviště i ze stanoviště řídícího přistání. V 7.45 byl záznam na radiolokátorech náhle přerušen a s posádkou již nebylo navázáno spojení. Letoun podle posledního záznamu přešel do ostré zatáčky doleva s velmi rychlým klesáním,“ popisuje osudový den na základě informací z archivního vyšetřovacího spisu Pavel Krejčí na svém webu leteckabadatelna.cz.
Do místa poslední známé polohy byl následně vyslán letoun L-29, který nalezl místo dopadu. Na místo pak dorazil vrtulník Mi-17 a vysadil zde záchranou skupinu.
„Ta mohla již jen konstatovat, že ani jeden s letců nepřežil. Letoun narazil do lesa pod mírným úhlem rychlostí přes 900 km/h. Po nárazu vysekal v lese zhruba 400 metrů dlouhý průsek a nárazem o stromy se zcela roztříštil,“ líčí události Pavel Krejčí.
Osudný manévr, který pilot nevybral
Příčina havárie nebyla nikdy zcela objasněna.
„Na základě vyšetřování bylo pouze uvedeno, že samotná změna trajektorie letu z výšky 2 500 metrů s přechodem do klesavého letu (zřejmě zvratem) byla úmyslná,“ přiblížil okolnosti pádu Pavel Krejčí s tím, že dle soudně lékařských expertíz v tu chvíli pilotoval stroj podplukovník Jiří Pohnán. Ten byl podle dostupných tehdejších služebních záznamů v minulosti několikrát "řešen" za leteckou nekázeň.
„Celá záležitost byla uzavřena s dovětkem, že se pilot chtěl razantním manévrem dostat do přízemní výšky. Ovšem v mlžném oparu, který ten den panoval, neviděl zřetelně terén, neodhadl správně profil letu a manévr se mu již nepodařilo vybrat,“ dokončil popis tragédie u Bukové badatel Krejčí.
Stromy seříznutí jako když krájíte banán
Obyvatelé nedaleké Bukové se mohli jít podívat na místo dopadu stíhačky až přibližně za 14 dní od samotné havárie.
„Do té doby byla oblast ohraničena páskami se zákazem vstupu a působili tam armádní vyšetřovatelé. Nikoho tam nepouštěli,“ popsal starosta Bukové Milan Kolísek.
Když si pak konečně mohl místo dopadu letounu prohlédnout, zůstal s úžasem stát jako přikovaný.
„Stromy tam byly v délce několika stovek metrů hladce seřezané jako když krájíte banán a pak následovala hluboká rýha v zemi. Sledovali jsme, jak probíhá úklid trosek. A vlastně až do teď jde místo tragédie jasně poznat a dají se tam stále v zemi najít různé dráty a menší zbytky úlomků z letadla,“ vypráví Kolísek, který má na dobu bezprostředně po havárii i jednu hodně nepříjemnou vzpomínku.
„Někdo z obce v místě dopadu našel lidský prst, to mi hodně utkvělo v paměti,“ vypověděl starosta Bukové.
Kdo se stará o pomník?
Nedaleko tragického dopadu letounu na okraji lesa byl následně vybudován pomník, který smutnou událost připomíná. Místo navštěvují na svých procházkách nejen místní lidé, ale stalo se i cílem turistů. Samotný pomník je zajímavý také tím, že je v něm usazen kus stíhačky. A kdo se vytvoření tohoto pietního místa vlastně zasloužil?
„V tomto konkrétním případě byl pomníček se souhlasem vlastníka pozemku zřízen z prostředků finanční sbírky příslušníků 1. leteckého školního pluku Přerov, kteří pomník i nadále udržují jako důstojnou připomínku této tragické události,“ sdělil Petr Sýkora z tiskového oddělení Ministerstva obrany.
Podle něj vznikaly pomníčky v případě tragických nehod vojenských letounů nejčastěji v místech letecké katastrofy a z iniciativy kolegů letců a pozůstalých rodinných příslušníků.
„Podle českého právního řádu k tomu byla nutná komunikace s vlastníkem pozemku. O pomníček se stará primárně jeho majitel a není-li znám, pak majitel pozemku, na kterém je pomník umístěn. Je to zpravidla obec či zájmový spolek, který pomník zřídil,“ doplnil Petr Sýkora.
25
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
