Z třiapadesáti umělců z celého světa dostali letos příležitost čtyři. Motorovou pilou a dláty se bude v Prostějově ohánět Ital Ugo Antinori, Polka Lidia Rosińska, Plzeňák Tomáš Kůs a Čech žijící v Hongkongu Emil Adamec. S každým z nich vám přineseme rozhovor. Seriál dnes startuje povídání s Emilem Adamcem, který si svou práci natáčí na dvě statické kamery. Ze získaného materiálu pak vznikají dokumentární filmy.

O své tvorbě mluví zaníceně, je vstřícný, přátelský a nelze si nevšimnout, že sochařina je pro něj koníčkem a zároveň posláním.

Jak bude vypadat plastika, která po vás v Prostějově zůstane?

Rozhodl jsem se udělat sochu draka, kterou po dokončení namaluji barvami. Je to proto, že příští rok je podle čínského kalendáře rokem draka. Podobných dračích soch pak bude po celém světě devět, z toho dvě v České republice. Jedna už stojí v obci Plesná u Ostravy a druhá bude právě zde, v Prostějově. Zbývajících sedm je k vidění například v Austrálii, Rusku nebo Belize.

Jaké techniky při práci používáte?

Dá se říct, že jsem jako sochař průkopníkem malby a drapériového stylu, což je technicky hodně náročná záležitost. Jsem jediný na světě, kdo ho používá, což má svoje výhody, protože aspoň nemusím sochy podepisovat. Hledám inspiraci v baroku, v tvorbě anglického sochaře Henry Moora, v Řecku, v Číně a v buddhistických sochách. Při práci používám čisté a nemíchané barvy.

S jakými materiály pracujete?

Kromě dřeva mám v oblibě také žulu, mramor nebo pískovec. Každý materiál vyžaduje jinou techniku, ale upřednostňuji takové, co nejdéle vydrží. Práce s nimi je sice náročnější, ale dílo pak přetrvá několik desítek let.

V čem je odlišná práce se dřevem?

Dřevo je živý materiál, který neustále pracuje. Pokud udělám dřevěnou sochu, klidně se k ní za několik měsíců vrátím a dopracuji ji. Dřevo postupem času praská a mění svůj tvar, čehož by byla škoda nevyužít.

Do čeho se pustíte po skončení sympozia?

Momentálně se věnuji projektu Akupunktura země, jehož myšlenka vznikla už někdy v devadesátých letech, když jsem studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Opírá se o teorii Billa Beckera a Betheho Hagense, podle nichž planetární systém mapuje špatná a dobrá místa. Brány těchto míst leží na zeměkouli proti sobě a jsou spojené. Já se touto filozofií zabývám už dvacet let a doufám, že se mi podaří tento projekt během příštího roku dokončit.

HANA STROPKOVÁ

Profil

Emil Adamec

Samostatný výtvarník, sochař, narozen v roce 1972

Vzdělání:

1994 až 1997 – Obor zahradní a krajinářská architektura na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně

1993 až 2001 – Katedra sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze

Umělecká činnost:

Volná tvorba sochařství – kámen a dřevo

Samostatné výstavy, účast na společných výstavách, workshopy a sympozia: Austrálie, Brazílie, Čína, ČR, Finsko, Francie, Hongkong, Itálie, Izrael, Království Bahrajn, Kypr, Německo, Nový Zéland, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Tchaj-wan, USA, Vietnam.