Přírodní úkaz z Hané: je mu osmdesát, uběhl 634 maratonů a chystá se na další

Nejlepší čas? V padesáti letech

Jiří Březina začal sportovat už v dětství a od šesti let hrál fotbal. Nadšení pro maratonský běh se ale dostavilo až v pozdějším věku.

„Na start prvního závodu mě přemluvil kamarád Eda, který mi řekl, abych s nimi jel do Košic. Pak už jsem tam jezdil sám,“ líčí usměvavý sportovec, kterému by jeho věk nikdo nehádal.

Právě Košický maraton patří k jeho nejoblíbenějším a chtěl by ho zvládnout i letos. Loni prý nemohl, protože mu onemocněla manželka a nemohl se vzdálit z domu.

Nejlepší čas, za který urazil maraton, je 3:01:39. Svého osobního rekordu dosáhl v padesáti letech, kdy měl, jak tvrdí, nejlepší formu.

„Je to trochu kuriozita, protože současný světový rekord je 2:01:39, tedy o hodinu méně,“ směje se.

Prostějovské chodníky spolknou letos miliony. Kde se lidé oprav dočkají?

Tři stovky maratonů do čtyř hodin

Více jak tři sta maratonů zvládl za méně jak čtyři hodiny, deset maratonů mu trvalo přes šest hodin. „Z toho dva v letošním roce,“ dodává.

Tradiční Košický maraton běžel celkem sedmadvacetkrát - patří tedy mezi padesátku vyvolených, kteří tento závod zaběhli pětadvacetkrát a získali diamantový odznak.

Každý den ujít 10 kilometrů

A jaký je jeho recept na udržení kondice až do vysokého věku?

„Důležité je denně se hýbat. Podle mě by měl každý člověk denně chodit alespoň půl hodiny. Abych měl formu, snažím se denně urazit deset kilometrů,“ popisuje maratonec, který má za sebou klání nejen v Česku, ale i Německu, Polsku nebo na Slovensku.

I zkušený běžec by měl ale podle něj vědět, na co stačí, a na co ne.

„Dříve jsem běhával závody rychlostí 15 kilometrů za hodinu, ale teď už jsem zvolnil. Běhám s ledvinkou a mobilem, protože člověk musí být opatrnější. Ještě nikdy jsem neběžel na doraz a snažím se maraton vždy prokládat chůzí. Nevzdal jsem ale žádný ze svých 634 startů,“ říká.

Když trénuje, rád běhá po svých oblíbených trasách - kolem řeky Bečvy na Grymov nebo do Oseku nad Bečvou a zpět.

„Někdy vyrazím i do Hranic a na Helfštýn, a pak to zase vezmu zpátky do Přerova. Oblíbená je i cesta přes Grymov do Prosenic, Buku, na Vinary a zpět přes Lýsky. Pěkně se ale běhá i na Švédské šance a do Beňova,“ upřesňuje.

Zlaté ruce, věčný úsměv. Oblíbený opravář kol z Prostějova je na roztrhání

Bez štěstí neuděláte nic

Kromě maratonského běhu má ale Jiří Březina rád i turistiku a na svém kontě má přes pět set dálkových pochodů. Například v roce 1989 urazil pěšky 1050 kilometrů za dvacet dní. „Každý den jsem tehdy ušel padesát kilometrů,“ vybavuje si.

Sportovec ale zažil i krize - kvůli zdravotním problémům. I proto považuje za jednu z nejdůležitějších věcí mít v životě štěstí.

„Ve dvanácti letech jsem se topil v Bečvě při hokeji, jako dospělý jsem se polil pěti litry vařící vody, takže to mělo následky. Měl jsem čtyři zlomená žebra a propíchnutou plíci. Bez štěstí neuděláte nic - a já mám relativně zdravou rodinu, vnučky, pravnuky a můžu být rád, že žiji,“ podotýká.

K úrazu prý přišel i během závodu.

„Jeden můj kamarád mi říkal: Maraton se běhá jen po silnici. A já jich běžel spoustu i v lese, což se mi nevyplatilo. V České Lípě se mi stalo, že jsem zakopl a o něco se nabodl. Stalo se to na 36. kilometru, takže jsem ještě zvládl doběhnout do cíle. Když jsem ale po pár dnech přišel do nemocnice, skončil jsem na kapačkách na jednotce intenzivní péče,“ vzpomíná.

Bez kondice neběžím

Když není v kondici, na závod nenastoupí.

„Pokud mám problém, tak neběžím. Jednou jsem byl přihlášený, ale nakonec jsem místo maratonu běžel jen čtvrt maraton. Člověk musí vědět, na co stačí,“ je přesvědčen.

Jeho motorem je odhodlání a chuť sportovat.

„Vždycky říkám, že sport, to je život a život je sport. A proč běhám? Slovy klasika - když se tě někdo ptá, proč běháš, nebo když se tě někdo ptá, proč miluješ, tak neodpovíš, protože to nepochopí,“ uzavírá.