„Už máme za sebou workshop fotografování, nyní probíhá jarmark a také představení cirkusu Levitare," prozradila pořadatelka akce Lucie Maříková.

V samotném zámeckém parku je však až podivné ticho.

Stánky, které mají vesměs jednotný historický nádech, zůstávají bez zákazníků.

Stejně tak i místo, kde si můžou lidé dopřát kuřecí steak, sekanou nebo klobásku.

Přicházím k jednomu prodejnímu místu, že si koupím suvenýr.

„Udělal jste mi dneska vůbec první tržbu. Zastavilo se tu jen pár lidí," říká mi Marcela Texlová, žena, která vyrábí šperky z fima a sama je také prodává.

Jejím slovům se nedivím, park je až na prodejce téměř prost lidí.

Docela mě to překvapuje. Jarmark vypadá hezky, vkusně, zboží zde je zajímavé. A je přeci svátek. To jsou ještě všichni v posteli?

Částečně se však odpověď na nevyřčenou otázku dozvídám vzápětí. Na rozdíl od parku, téměř liduprázdného, je na nádvoří zámku čilý ruch.

Kouzelník, člen skupiny artistů Levitare, který se publiku představil jako Honza, se totiž pustil do žonglování. A postupně přidává na obrátkách.

„Je na čase přiostřit," sdělil směrem k pomalu se rozrůstajícímu publiku, v němž jsou hlavně rodiče s dětmi. A žonglér to neřekl jen tak. Míčky a šátky totiž vystřídaly nože.

„Tyhle jsou speciální, jsou ostré na vzdálenost patnácti centimetrů," bavil dále publikum.

A následně také ukázal, jak si lidé mohou v rychlosti s noži nakrájet salám. Jak jinak, než do vegetariánského salátu.

Bylo to výborné!

Představení končí, část lidí se zvedá. Ovšem jen nějaká třetina. Ostatní se hrnou k žonglérovi-kouzelníkovi, aby je také něco naučil.

Prosit se nenechá, sám při představení tuto možnost slíbil. A tak se kolem něj brzy vytvoří hlouček nějakých dvaceti lidí, kteří zkoušejí, jak by obstáli v žonglování.

„Je to hlavní myšlenka festivalu. Jde o to, aby lidé nejen přišli, ale také si i co nejvíce věcí sami zkusili," prozradila Lucie Maříková.

A slibuje zároveň, že takových možností během festivalu bude celá řada.

Na první z nich dorazila také Veronika Steidlová, která pozorovala žonglérské představení s úsměvem na rtech.

„Jsme na vůbec první akci festivalu a bylo to výborné. Určitě se pak na nějaké vystoupení půjdeme ještě podívat," sděluje mi a podobně jako ona se loučí s nádvořím zámku s jeho kulturním programem, já se loučím s Konicí.

Při míjení poloprázdného parkoviště si však lámu hlavu nad tím, proč dorazilo tak málo návštěvníků.

Umění už není v kurzu? Je už těch akcích na běžné smrtelníky prostě moc? Nebo jsou zkrátka jen lidé raději nečinně doma? Nakonec se ale chlácholím tím, že lidé nakonec úsilí organizátorů ocení.

„Když ne dnes, tak o víkendu," říkám si a s tím opouštím Konici.