„Sice se nám sousedé smějí, že jsme šílenci, protože se dřeme pro něco, co ekonomicky nedává smysl, ale kupované maso bychom nepozřeli,“ svěřili se například Němcovi z Olomoucka, kteří si každoročně vykrmí prasata. „Domácí maso, to je přece něco úplně jiného! Jinak chutná i voní. Dokud nepadneme, budeme to dělat,“ usmívali se manželé.

Dřina je to pořádná. Kvůli prasatům pěstují na poli obilí a brambory.

„Včera jsem byl v cukrovaru pro kořínky. Jsou čím dál dražší,“ poznamenal „čerstvý“ důchodce, v jehož nevelkém hospodářství v obci nedaleko Litovle se chovala prasata již v polovině 19. století.

Němcovi si oblíbili především dvě plemena, a to Duronc původem z USA a Pietrain pocházející z Belgie.

„Masná plemena jsou dnes tak vyšlechtěna, že z 250 kilového prasete jsou dva kýble sádla,“ popisovali manželé, kteří mají na bedrech i jednoho koně a kozy.

„Zabíjačka? Tři dny práce. Ale je to bašta, co stojí za to,“ pokyvovali Němcovi, kteří doufají, že syn bude v rodinné tradici pokračovat.

„Zatím se tváří, že ano, i když často kroutí hlavou nad tím, jak se kvůli kusu masa plahočíme,“ dodali Němcovi.

Povinnost registrace pašíka

Jejich hospodářství je jedno ze 174 v Olomouckém kraji, kde se v prosinci chovalo v domácnosti prase. Každý, kdo si doma ve chlévě vykrmuje prase, se totiž musí od 25. ledna 2019 povinně registrovat jako chovatel prasat, stejně jako velké farmy. To se těm nejmenších chovatelům moc nelíbilo.

Jak se ale ukazuje, obavy, že povinnost být evidován a s tím spojené „papírování“ odradí poslední drobnochovatele prasat, kteří doposud nepodlehli pohodlnosti a dostupnosti masa na pultech obchodů, se však podle Českomoravské společnosti chovatelů (ČMSCH) zatím v Olomouckém kraji nenaplňují.

„Dá se tak usuzovat i dle nárůstu počtu registrovaných hospodářství. K 31. prosinci 2019 bylo v Olomouckém kraji evidováno 72 ‚drobnochovatelů‘ prasat, aktuálně je to 174,“ sdělil Deníku v polovině prosince Libor Nožina, vedoucí ústřední evidence ČMSCH.

Všech hospodářství s registrovaným druhem prasat v kraji evidoval k 31. prosinci 2018 přesně 1043.

„O rok později to bylo 1390 a k dnešnímu dni je to 1552,“ informoval Libor Nožina. V celkovém počtu hospodářství s chovem prasat v regionu jsou zahrnuty i počty „drobnochovatelů“ s alespoň jedním prasetem na výkrm a následně k domácí porážce.

„Chovatel, který si ‚bere‘ prase na výkrm, musí chovateli, od kterého si kupuje prase, oznámit své číslo hospodářstvím, na které si prase bere. A toto číslo získá na základě registrace,“ připomněl povinnost Nožina.

Za nesplnění nařízení hrozí drobnochovatelům prasat vysoká pokuta. Nezůstávají však bez pomoci.

„Velkochovy jsou těmto drobnochovatelům nápomocny, například tím, že jim poskytnou registrační lístek a poradí jak registraci zajistit. Informovanost o této povinnosti se postupně zvyšuje,“ vysvětloval vedoucí ústřední evidence ČMSCH.

Raději tajně, než "přes úřady"

Jak ale Deník zjistil, někteří chovatelé prasat se i přes riziko sankce nehodlají evidovat a doufají, že je nikdo neudá.

„Ano, v obci je jeden. A jistě nebude na Hané jediný. Prase choval jeho děda i otec. Než aby figuroval někde v úředních seznamech, byl pod dozorem, raději skončí, prohlásil. Vzalo by ho to. Neudám ho,“ popisovala zastupitelka z jedné obce u Litovle.

Podle úředníků je ale evidence byť jediného prasete na výkrm důležitá i vzhledem k aktuální nákazové situaci, tedy zvýšenému riziku přenosu nákazy prasečím morem, který se šíří po Evropě.

Kvůli němu navíc musejí chovatelé v Česku, včetně těch nejmenších záhumenkových chovů, splnit další zpřísněnou povinnost - do 31. prosince 2020 měli zabezpečit stavby určené k chovu prasat i objekty, kde skladují krmivo a stelivo pro prasata, trvalým oplocením.

„Venkovní výběhy pak musí být zabezpečené nejméně dvojitým plotem,“ upozornil mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.