„Seznámili jsme se za války v kině v Kralicích na Hané. Františka tam byla se svými kamarádkami a já s partou kluků. Kupoval jsem nám lístky, když se mě zeptala, jestli nemám dvacet halířů," vzpomíná na začátky Zdeněk Kouřil.

„Párkrát už jsme se v kině viděli. Tehdy jsme seděli vedle sebe a zrovna promítali komedii Laurel a Hardy. Vsadili jsme se, že kdo se u filmu nebude smát, dostane pusu. Vyhrál jsem a když jsem ji šel doprovodit, tak jsem tu pusu opravdu dostal," líčí zážitky z roku 1944 šťastný jubilant.

„Já jsem ho tehdy nabádala, ať se o tom nikomu nezmiňuje," vzpomíná s úsměvem Františka Kouřilová. Bylo jí osmnáct, mu o rok více. Chodili spolu tři a půl roku, než si řekli „ano".

„Vzpomínám si, jak Zdeněk chodil za války z Vrahovic do Kralic, jenom aby mě mohl navštivit. My jsme se schovávali ve sklepě před bombardováním, ale on za mnou přesto chodil," líčí zážitky z válečné doby seniorka.

Společný život se rozhodli prožít v Kralicích na Hané.

Františka a Zdeněk Kouřilovi z Kralic na Hané

„Nejprve jsme bydleli u rodičů, ale časem jsme si postavili domek a v roce 1958 jsme se stěhovali do vlastního," řekl oslavenec a dodal, že ani tehdy to nebyla jednoduchá záležitost.

„Měli jsme našetřeno osm tisíc a chtěli jsme si na stavbu domu půjčit peníze. Šli jsme se zeptat do pojišťovny, ale tam se nám jenom vysmáli. Když jsme však přišli za rok a měli jsme povolení a všechno potřebné, ještě si na nás pamatovali a půjčili nám deset tisíc," usmál se Zdeněk

V době, kdy se stěhovali do vlastního, měli už dvě dcery.

„První dcera se narodila, když byl manžel na vojně, a dostala po něm jméno Zdeňka. Druhá dcera se jmenuje Eva, protože to je nejkrásnější jméno na světě," vysvětlila Františka Kouřilová.

„Eva se narodila, když jsem pracoval v cementárně v Hranicích. Přiběhl jsem do porodnice v pracovním oblečení a v holínkách, a sestřička mě nechtěla pustit dovnitř. Naštěstí šla kolem doktorka, která povídá: A proč by se nemohl podívat na svou dceru?, a pustila mě za manželkou," upřesnil oslavenec.

Život jim přichystal spoustu nástrah, přesto se se všemi vyrovnali.

„Nejtěžší situace nastaly, když byl někdo z rodiny nemocný. Vždycky jsme se však se vším poprali a brali jsme život takový, jaký je," shodují se jubilanti, kteří mají pět vnuků a sedm pravnuků.

„Manželka je houževnatá. Cvičila několik let v Sokole a když přišly zdravotní komplikace, byla velká bojovnice," chválí svou ženu Zdeněk Kouřil. „V manželovi mám velkou oporu. Doma zastane spoustu práce, dokonce i uvaří a vypere," pochvaluje si výběr životního partnera i Františka.

A jaký je podle nich recept na šťastné manželství? „Ke spokojenému životu stačí láska. Žili jsme jeden pro druhého, nikdy jsme se nepodvedli a měli jsme v sebe důvěru," radí „kamenní" jubilanti.