Dnešní Vojáčkovo náměstí před Národním domem se původně jmenovalo Senný trh podle komodity, se kterou se zde obchodovalo. Rozvoj města však přinesl úpravu jeho povchu a místo rozježděné hlíny se zde objevil makadam.
„Tento progresivní způsob úpravy komunikací spočívající v pěchování drobného štěrku mezi větší kameny zavedl ve 20. letech 19. století skotský inženýr John Loudon McAdam. Na jeho počest byl senný trh přejmenován na Makadamské náměstí,“ uvedl historik Karel Hronek. Už za rok však náměstí zase bylo Senným trhem. A to až do roku 1896, kdy dostalo jméno k poctě skladatele Bedřicha Smetany.
Mezi světovými válkami neslo náměstí jméno českého jazykovědce Josefa Jungmanna. Těsně před okupací městské zastupitelstvo rozhodlo o hromadném přejmenování několika náměstí.
„..aby náměstí Jungmannovo bylo nově pojmenováno na náměstí Vojáčkovo, na paměť mecenášů města, manželů Karla a Karly Vojáčkových a náměstí Vojáčkovo na náměstí Přikrylovo na paměť básníka Hané Dr. Ondřeje Přikryla…“ uvádí se mimo jiné ve vyhlášce z února roku 1939.
Vojáčkovo jméno totiž od konce devatenáctého století neslo náměstí na konci Vápenice u zámku. Zastupitelé jej na jeho počest pojmenovali několik měsíců po jeho smrti v roce 1899. Po německé okupaci muselo jméno Ondřeje Přikryla zmizet z mapy města a náměstí neslo název Sadové podle přilehlého parku.
„Karel Vojáček přečkal válku před Národním domem. Po osvobození se pánové opět stěhovali. Karel Vojáček dostal náměstí u zámku a před Národní dům se nakrátko vrátil Josef Jungmann. Roku 1947 proběhla poslední výměna. Karel Vojáček našel zřejmě definitivně své místo před Národním domem a Ondřej Přikryl u zámku. Co se týče těchto dvou náměstí platí tedy vyhláška z roku 1939,“ líčil Hronek.
Josef Jungman pak dostal náhradou ulici mezi dnešními Kolářovými sady a sídlištěm Svobody, které tehdy samozřejmě ještě nestálo.