„Radíček je z dvojčat, když se narodil, měl kilo padesát. Mladší bratr měl dvě kila, bohužel, po porodu zemřel. Radek byl pět měsíců v inkubátoru a strhli mu sítnici, proto nevidí. Nejde tedy o vadu, ale o poškození zraku zákrokem," přiblížila krušné začátky Radkova maminka, šestašedesátiletá Markéta Štipčáková.

Radek se vyučil v Brně na škole pro nevidomé, s mámou jezdí na ozdravné pobyty do Chorvatska společně s pohybově postiženými. Radek je totiž mimo jiné po obrně, do pěti let nechodil, a jeho postižení, tedy kombinace slepoty a poškození pohybového aparátu po obrně, je společně s Jakubovým v okolí Prostějova ojedinělé. I jemu se ale obrátil život, když od července letošního roku na základě rozhodnutí posudkových lékařů namísto příspěvku, původních dvanácti tisíc, dostává čtyři tisíce.

„Proč si je nepozvou ti lékaři do Brna a neprohlédnou je individuálně?" ptá se s pláčem Radkova máma.

„Podle čeho to posuzují? Myslím, že nálezy lékařů zásadně nečtou. Chybí mi individuální přístup," souhlasí s mámou syn Radek.

Na Radka je maminka sama

Markéta Štipčáková žije s Radkem sama, manžel jí zemřel v roce 1994, den po Štědrém dnu, další dvě děti odrostly a snaží se pomáhat vždy, když mají čas přijet.

Na postiženého syna je ale většinu života sama. Po tom, co Radkovi snížili příspěvek, navíc musí víc myslet nejen na to, co kupuje, hlavně ji napadá, co bude, až na světě Radek zůstane bez mámy.

„Radek nevyjde ani tady kopec před domem, nezvládne sám zajít do obchodu, a problém mu dělá i pohyb po domě, kde je vše na stejném místě. Občas se pohádáme. Říkám ´Rado, je to pořád tam!,´ je to někdy na zbláznění," říká s úsměvem a nadsázkou Markéta Štipčáková.

Boj s úřady

Na zbláznění je ale také chování úřadů. Odvolání Radka Štipčáka proti rozhodnutí posudkových lékařů bylo minulý pátek zamítnuto, rodina neváhala a postupovala stejně jako Jakub. Ve čtvrtek podala žalobu na Ministerstvo práce a sociálních věcí a očekává, že se situace obrátí k lepšímu, podobně jako u Jakuba.

„Jestliže návrh rozkladové komise ztvrdí pan ministr podpisem, návrh posudkových lékařů se bude vracet zpět posudkářům k novému posouzení do Brna," zavolal překvapeně třiatřicetiletý Jakub Vevera, o jehož případu vás pravidelně informujeme, do redakce minulý týden v úterý.

František Koníček návrh rozkladové komise podepsal tento týden v úterý. Ministr práce a sociálních věcí došel k závěru, že jsou zde pádné důvody pro zrušení původního rozhodnutí ministerstva. Z posudku lékařů z května 2013 totiž vyplývá, že Jakub je schopen bez problému komunikovat, přestože se ani nepodepíše. Může si nevidomý člověk po obrně sám obout ortopedické boty s háčky, podobné tzv. komisňákům? Podle posudkových lékařů se slepý Jakub po obrně zvládne obléknout a obout bez problému. Lékaři dokonce došli k závěru, že je zcela v pořádku jeho mobilita, přestože u Jakuba ani nezkoumali zda dojde alespoň 200 metrů.

SOUVISEJÍCÍ: Slepému Jakubovi by měli vrátit část odejmutých příspěvků

Macešská komise

„Posudková komise se chovala macešsky, neposuzovala stav samotného člověka. Je dobře, že se na toto pochybení přišlo, protože posuzovali absolutně nezodpovědně," vyjádřila se k činnosti posudkové komise senátorka Božena Sekaninová a dodala, že přeposouzení a navýšení současného příspěvku o čtyři tisíce by nemělo trvat dlouho. Podle nynějšího bodového systému ale Jakub se svým postižením na původních 12 tisíc nedosáhne, i navýšení o čtyři tisíce ale považuje za úspěch.

Případy Jakuba nebo Radka ale pro ministerstvo nejsou ojedinělé.

„Lze říci, že případů, kdy občané vyjadřují nespokojenost s výsledkem posouzení posudkových komisí je během roku přes 200, ale jen v malém procentu případů je zjištěno, na straně posudkové komise, pochybení, které by mohlo mít vliv na správnost posudku, říká mluvčí MPSV ČR Petr Sulek.