Na kosení louky se musí vstávat za tmy.

"Za ty roky už jsme přišli na to, že musíme začít mezi čtvrtou a pátou hodinou. Není nad to, když při práci vidíte ten okamžik, kdy se rodí nový den. Dnes bylo navíc hezky, slunce se vyhouplo z oblaků," komentuje Jiří Vrba, emeritní prezident pořádající Divadelní společnosti Větřák.

Letošní ročník byl v lecčems jiný, ale nakonec dopadl stejně jako ty předešlé.

"Po dlouhém kulturním půstu jsme se rádi viděli. Každý přinesl něco na košt, hlavně z ovoce, aby se při sečení nezpěnila krif," culil se Jiří Vrba.

Hanáci jsou veselá chasa a práce se nebojí. Louka pod Vinohrádky byla posečena v rekordním čase a mohlo se slavit. Taneční kreace podpořila přítomná kapela a také Hanačky krev a mléko, které štědře a s kouzelnými úsměvy rozlévaly čirou ohnivou vodu.

"Snad už je vše zlé za námi a zase se budeme moci svobodně bavit," uzavřel emeritní prezIdent Větřáku.