„Vysedávání u počítače nevidím moc ráda. Když mi ale syn řekne, že musí udělat úkol do školy, musím ho tam pustit a doufat, že nebude brouzdat po internetu. Podle mně se schopnosti dětí dají rozvíjet i jiným způsobem,“ vyslovila svůj nesouhlas s tím, aby se domácí úkoly automaticky vypracovávaly na počítači, matka patnáctiletého školáka z Prostějova.

Přístup prostějovských základních škol k zadávání takových úkolů se různí. Zatímco ředitelé poloviny škol jdou s dobou a domácí práci na počítači berou jako samozřejmost, zástupci druhé půlky zohledňují i dostupnost výpočetní techniky.

„Úkoly k domácímu zpracování na počítači naši žáci nedostávají. Všichni je totiž nemají. Spousta dětí si ale už rozpracovaný úkol pošle do své schránky, doma jej dodělá a pošle zase zpátky, nebo ho stáhne na flešku,“ uvedl Josef Hrachovec, ředitel Základní školy v Kollárově ulici, která má v osnovách rozšířenou výuku informatiky.

Problémem pro žáky nemusí být samotný domácí úkol, ale způsob jeho odevzdání. K tomu je potřeba další technický prvek a to tiskárna.

„Úkol jsem si udělala doma a ve škole jsem ho chtěla vytisknout. Jenže takových nás bylo několik a já jsem to před hodinou nestihla. Dostala jsem pak pětku,“ postěžovala si patnáctiletá Silvie. Příležitost ale dostala hned následující přestávku a známku jí vyučující opravil.

Většina škol se zvýšeným zájmem o tiskárny počítá, takže žáci k nim mají pod odborným dohledem přístup. „Máme dvě počítačové učebny, kde si žáci mohou úkol vytisknout, nebo jej po vyučování přímo vypracovat,“ poznamenal ředitel Základní školy v Melantrichově ulici Roman Pazdera.

Ne vždy je ale přístup k tiskárnám tak snadný. „Škola kupuje zbytečné věci a přitom pro žáky nepořídí obyčejnou tiskárnu k počítači. Hodně dětí ji doma nemá a přitom ji potřebují na úlohy,“ vyjádřila svůj názor Andrea Gáborová z Plumlova, kde mají žáci k dispozici jen tři tiskárny. Ve sborovně, kabinetu informačních technologií a v sekretariátu.