Na víkendové Prostějovské hanácké slavnosti přijel až ze slovenských Kysuc. Kovářství se věnuje přes dvacet osm let. Má jej rád, ale byl by raději, kdyby bylo lépe oceněné.

„Je to krásné povolání, ale oproti jiným není moc dobře ohodnocené. Kolikrát si říkám, jestli by nebylo lepší sedět někde v teplé kanceláři a brát víc, než se takhle dřít za to, co mám," říká.

Lubomír Dorociak měl už od mládí umělecké sklony. „Jako malý jsem pěkně kreslil a moc mě to bavilo. Jenže když jsem chtěl jít s tímhle na střední, tak jsem měl jenom dvě možnosti: nějaký umělecký obor anebo kovářství. Máma tehdy rozhodla, že se půjdu vyučit kovářem, že to bude praktičtější," vzpomíná.

V létě je to náročné

Kreslení mu ale pořád pomáhá při jeho umělecké tvorbě, díky němu si totiž vytváří návrhy svých děl.

Na namáhavou práci při ohromných teplotách si ani příliš nestěžuje. „Jde si na to zvyknout, ale přes léto, anebo když je takhle teplo, je tato práce opravdu náročná," komentuje momentální stav počasí, který ovládl prostějovské hody.

Lubomír Dorociak pracuje převážně doma. Jak sám s úsměvem říká: „Jsem dobrovolně zaměstnán."

Co jej velice mrzí je to, že jako kovář nemůže vytvářet více ozdob.

Dekorace ho neuživí

„Raději bych tvořil více dekorativních předmětů, různé panďuláčky a tak podobně. Ty mě ale bohužel neuživí. Musím tedy vyrábět takové ty praktické věci jako ploty, brány a mříže," konstatuje smutně.

Prostějovské hanácké slavnosti jsou pro něj jednou z mála příležitostí prezentovat svou tvorbu. „U nás na Slovensku takové slavnosti nemáme. Byl jsem sem pozvaný asi třikrát. Je to tu pěkné. Příští rok pravděpodobně přijedu zas," dodal pohodový kovář Lubomír Dorociak na závěr.

Romana Soukupová