Sloučení katastrů se chystají otaslavičtí oslavit ve velkém stylu. Obyvatelé obce i návštěvníci se sejdou v sobotu ve dvě hodiny odpoledne u Stehlíkova mlýna.

„Oslavy nazvané příhodně Den sjednocení začnou pochodem po historické hranici obou katastrů. Půjdeme právě od Stehlíkova mlýna přes Hladomornu a Komárkovo až do sokolovny. Na cestě se postupně setkáme se všemi významnými vlastníky otaslavického či brodeckého panství,“ pozval do Otaslavic místostarosta Roman Palát.

Historické postavy budou pak poutníky provázet i dál. V sokolovně na ně bude čekat středověké občerstvení, totiž prase a pivo. S masem v ruce či dobrým mokem se pak podívají na ukázky řemesel, při nichž bude vyhrávat živá hudba.

Hranice, která včera zanikla, byla celá staletí patrná i přímo ve vesnici. Ploty zahrad usedlostí v Horních a Dolních Otaslavicích se totiž nedotýkají a zůstává mezi nimi mezera, kterou vede pěšina.

„Taková byla fyzická podoba hranice ve středověku. Jindy se vyznačovala příkopy či kopami kamení. To, že se takto dochovala, je naprosto ojedinělá záležitost,“ vysvětlil olomoucký archeolog Pavel Šlézar, který se na cesty a hranice ve středověké krajině specializuje.

Dva mladíci dostanou na pamětnou

Na středověké hranici čeká účastníky pochodu také jedna nevšední událost. Dva mladíci zde totiž dostanou na pamětnou.

„Výprask na pamětnou nebyl žádnou samoúčelnou zábavou. Při vytyčování hranic se k němu vybírali zdraví mladí muži, u kterých byla šance, že se dožijí vysokého věku. Na hranečníku pak dostali nařezáno, aby si pamatovali, kudy hranice vede a mohli ji pak kdykoli ukázat,“ vysvětlil smysl známého pořekadla i starého zvyku Pavel Šlézar. K výprasku však patřilo také bohaté pohoštění uzeným a pivem.

Pro milovníky bádání o starých hranicích jsou ostatně Otaslavice zemí zaslíbenou. Dochovala se zde totiž nejen hranice uvnitř obce, ale v některých místech i meze v polích. Pro lesní hranici mezi brodeckým panstvím, k němuž Otaslavice patřily, a majetkem kláštera na Hradisku u Olomouce se zase zachoval zajímavý dokument z roku 1770.

„Podle starého zvyku a na budoucí památku byly pod hranečníky dány pálené cihly, střepy skla a železa a přitom obvyklým způsobem zmrskáni Martin Kozárek z Otaslavic a Havel Pospíšil z Vřesovic,“ můžeme číst ve starém spise o vyřešení hraničního sporu. Zde je tedy výprask na pamětnou doložen i písemně. Hranečníky vydržely v krajině velmi dlouhou dobu. Jeden z nich nalezl před několika lety otaslavický hajný a nyní jej můžeme vidět u příjezdové cesty na zámku v Brodku u Prostějova. (pam)