„Budeme hostit tři holky z Estonska ve věku od 10 do 12 let. Chceme s nimi před příjezdem navázat emailový kontakt, aby věděly, kam jedou a neměly obavy z neznáma," říká maminka Lenka Brzusková z Olšan u Prostějova s tím, že projekt bude přínosný, jak pro děti, tak pro rodiče.

„Jsou to nové zkušenosti a nový pohled na Evropu. Už teď ´googlíme´ informace o Estonsku, a zjišťujeme jaké používají písmo, co jí, a jaké jsou jejich tradice," dodala jedna z maminek.

Nápad přišel z Belgie.

„Když belgický učitel někdy v roce 2012 prohlásil, že se bude týkat další projekt loutek a loutkoherectví, chtěla jsem se připojit. V Olšanech má loutkoherectví, díky souboru Kašpárkovi kamarádi, dlouhou tradici, a rozhodně se máme s čím pochlubit," vysvětlila ředitelka základní školy Eva Pluskalová.

V březnu se pět žáků společně s pedagogickým doprovodem vydalo do Belgie. Příští rok je budou čekat ve Finsku nebo Turecku. V květnu se ale partnerské školy projektu sjedou v Olšanech. K velkolepé události si žáci secvičují ve spolupráci se zkušenými loutkoherci olšanského souboru divadlo.

„Řekla bych, že to bude profesionální kus. Secvičit představení je ale náročné. Sama nakonec budu mluvit kašpárka," říká Eva Pluskalová s tím, že scénář v angličtině sepsaly samy děti, jen potom s kolegyní Renatou Látalovou upravila anglické dialogy.

Bude to srana, věří deváťák Josef

„Už se těším, jak to bude probíhat, bude to sranda," říká deváťák Josef Vařeka, který se v březnu, v rámci projektu podíval do Belgie, kde mají podle jeho slov úplně jiný styl výuky než u nás. Představení by mělo symbolizovat přátelství všech osmi zemí. „Na konci zazní písničky všech osmi jazyků, které bychom si měli společně zazpívat. Texty mají již zahraniční studenti k dispozici," dodala ředitelka školy Eva Pluskalová s tím, že na zahraniční žáky čeká mimo jiné pestrý pětidenní program.

Kromě toho, že zažijí ve středu 21. května v olšanské sokolovně premiéru originálního loutkového divadla, uvidí v olšanské Mateřské škole vernisáž děl hendikepovaných dětí, navštíví Znojmo a výrobce loutek Pavla Maška, Čechy pod Kosířem nebo Prostějov, kde je přijme náměstkyně primátora Ivana Hemerková. Poslední den pak stráví v Praze.

Členové olšanského souboru Kašpárkovi kamarádi, který navazuje na tradici Sigmáčku s žáky místní školy pilně nacvičuje každé pondělí.

„Jedni vodí marionety, druzí dění sledují na obrazovce, a do toho mluví v angličtině, podle toho, jak se loutky objevují na scéně. Nejtěžší je pro ně mluvit zřetelně a pomalu," popsala členka souboru Ludmila Hýblová.

Děti namalovaly kulisy

„Samotné vodění loutek je náročné, takže tuto funkci zastáváme my. Kašpárek poputuje všemi státy, které zde budou mít zastoupení. Děti k představení namalovaly krásné kulisy. Diváci uvidí Eiffelovu věž nebo fjordy. Určitě se je na co těšit," prozradila členka souboru s tím, že by byli rádi, kdyby při této příležitosti získali pro Kašpárkovy přátele nové členy.

Soubor hraje s desítky let starými i moderními marionetami, loutkami, které jsou vysoké 20 – 30 centimetrů, jsou navázány na speciálních nitích, které se nepřetrhnou a vodí se shora. K dispozici mají však Kašpárkovi přátelé i loutky z dob Sigmáčku. Ty jsou vyrobené z lipového dřeva a jsou vysoké 20 – 25 centimetrů.

„Být loutkohercem není nic snadného a člověk potřebuje mít nadšení. Naše řady stárnou, proto bychom byli rádi, kdyby tato činnost děti zaujala a chtěly by se k nám připojit," dodala Ludmila Hýblová. 

Kašpárkovi kamarádi Loutkoherecký soubor Kašpárkovi kamarádi volně navazuje na soubor Sigmáček. Ten vznikl již za okupace v Lutíně. Členy souboru byli převážně zaměstnanci Sigmy a lidé z okolních vesnic. Díky závodnímu klubu mohl soubor nakupovat nové loutky. V 60. a 70. letech se o ně staral Josef Krajíček, který je sám vyřezával. V 70. letech měl dokonce soubor k dispozici „pojízdnou scénu". Divadlo vyjíždělo do okolních obcí. Hráli na zámcích, hradech i v léčebných ústavech. Loutkoherectví se v té době i dědilo a v souboru se vystřídaly celé generace. V 90. letech mnoho loutkářů opustilo firmu i soubor, ti skalní zemřeli. Loutkáři v té době, kvůli privatizaci firmy, neměli ani prostory pro hru. Loutky s kulisami přešli do majetku obce a byly uschovány do sklepa školy, kde ležely do roku 2004. Díky loutkářům Antonínu Zhánělovi a Miroslavu Drhlíkovi z Olšan u Prostějova bylo divadlo opět obnoveno a přestěhovalo se za souhlasu Lutína do Olšan u Prostějova. Přihlásili se i staří loutkáři a pomohli soubor s názvem Kašpárkovi kamarádi rozjet. Letos slaví pokračovatel Sigmáčku deset let. Za svou desetiletou existenci odehrál 15 her, které vidělo na domácí scéně 4 500 diváků a na okolních pódiích 6 500 diváků. Dnes má soubor patnáct stálých členů. Zdroj: M. Růžková – mluvič, vodič, inscipient souboru.