Oživila se tak diskuze, po níž před třemi lety vznikla vyhláška, která kasinům a hernám v Prostějově zakazuje reklamu i benefity hráčům.

Podle Davida Bezdomnikova ze Společnosti Podané ruce však je stále na čem pracovat.

„Je to dobrý první krok, ale nestačí," říká.

Pane Bezdomnikove, jak jste se dostal k práci s lidmi, kteří se stali na hraní závislými?

Přes studia a stáž jsem se dostal do K Centra. Zde zrovna sháněli někoho na tuto pozici a já se přihlásil, problematika mě zajímala. Z přihlášky je nyní deset let práce a nějaké nejspíš ještě přibydou. Primárně se zaměřujeme na drogy, později přibyl nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a prevence. A před pěti lety jsme přibrali také hazard. Dosud jsme jedinou organizací v kraji, která se na tuto závislost specializuje.

Jaké lidem poskytujete služby?

Jsou anonymní a bezplatné. Není potřeba se prokazovat nějakým dokladem. Po té, co nás někdo vyhledá, jsme schopni mu poskytnout terapeutickou pomoc, cestu k řešení situace. Nabízíme také služby dluhového poradce a dále pak udržovací léčbu či pomáháme se znovunavázáním vztahů.

Jak účinná je nyní léčba gamblerství?

Vycházíme z toho, co nám řeknou samotní hráči. Číslo u našich klientů, kteří se k nám dostanou, se pohybuje kolem osmdesáti procent.

V jaké fázi vás lidé, kteří mají problémy s hraním, kontaktují?

Většina hráčů přichází ve fázi akutní krize. Dochází ze dvou důvodů: tlaku příbuzných nebo exekutorů kvůli vzrůstajícím dluhům. Někdy je za tím i pud sebezáchovy. Nátlak příbuzných každopádně není tak funkční, jako vlastní rozhodnutí hráčů. Pracujeme však nejen s nimi, ale také s jejich rodinami.

A co motivace závislých?

S vyléčením se zlepšuje nejen jejich finanční situace, ale také vztahy a psychický stav. Opět se s těmito lidmi začínají bavit jejich rodiče, sourozenci či děti. Pro hodně hráčů se také jedná o moment, kdy už dále nemusejí o své situaci lhát okolí a i tím dochází ke značné úlevě.

Kdo jsou vlastně nejčastěji lidé, kteří propadnou hazardu a obrátí se na vás?

Většinou hráčů jsou muži, jedná se asi o devadesát procent. Kdo přesně tito lidé jsou se zkoumá už řadu let. Lze ale říct, že se často jedná o muže kolem 30 let s pravidelným příjmem pocházející ze střední a vyšší vrstvy. Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že lépe placeným je v Česku obvykle muž než žena a muži častěji inklinují k adrenalinovým zážitkům. Důvodem je i to, že bohatší muži mají dostatečné příjmy na tvoření dluhů z hraní.

Nemálo hráčů je mezi personálem heren, manažery, vojáky – třeba těmi, co se vrátí z mise, ale registrujeme de facto zástupce všech profesí, třeba studenty, pedagogy, doktory. Všichni tito lidé jsou v práci či osobním životě pod obrovským tlakem, jsou na ně kladeny nároky na vysoký výkon. Jak přijdou z práce, najednou nemají jak s výkyvy energie naložit. Chybí vzrušení, dobrodružství. Hraní je tak pro ně účinný způsob jak si toto kompenzovat.

Jaká je zhruba průměrná částka těchto dluhů?

Okolo čtvrt milionu korun. Lidé se na nás začínají obracet s prosbou o pomoc po překročení padesátitisícové hranice, setkali jsme se ale už i s člověkem, který prohrál šest milionů.

Zmínil jste také práci s rodinami závislých. Jakým způsobem může nejlépe takovým lidem pomoct jejich okolí?

Cestou je třeba odstřihnutí od financí a také zabrat kreditní kartu a také občanský průkaz, aby si hráč nemohl sjednat kvůli potřebě hrát rychlou půjčku. Na místě je také hledání spouštěčů. Pokud ale problém praskne, může nastat samoléčebný proces právě z důvodu, že už hráč nemusí vynakládat tolik energie na utajení své situace.

Zavření do léčebny naopak fungovat nemusí a většina našich klientů má zájem právě o ambulantní péči. Hráč potřebuje nadále vydělávat, aby své dluhy splatil. Neschopenku si prostě dovolit nemůže. Pokud by na ni došlo, celé se to sesype a problémy se jen prohloubí. Největším problémem však je, že hazard nepostihuje jen hráče, ale také jejich rodiny. Před následky, jako jsou třeba dluhy, se prostě neschováte.

Není zde riziko, že hráč si po odebrání financí ze strany rodiny začne peníze shánět třeba krádežemi?

Většina našich klientů si na své hraní neobstarává finance krádežemi apod. Častější jsou spíše úvěrové podvody. Nicméně je třeba uvědomit si, že spousta hráčů hraje ne kvůli výhře, ale právě kvůli hře samotné.

Jaká je nyní situace hazardu v České republice?

Pro Česko mezinárodní porovnání vychází velice špatně. Podívejme se na to například z pohledu počtu hracích automatů na tisíc obyvatel. V Rakousku jsou to tři desetiny, v Německu jsou to tři automaty. A v České republice sedm a půl. Dle posledních výzkumů pak vyplývá, že je u nás více patologických hráčů než problémových uživatelů drog. Jedná se přitom o statisíce lidí.

A co Olomoucký kraj a Prostějov?

Nachází se nad republikovým průměrem. V Prostějově situaci ilustruje, že i díky podpoře zdejšího magistrátu jsme fungovali s kontaktním centrem jeden den v týdnu. Teď už jsou to dva v samostatném prostoru. Zatímco v jiných podobně velkých městech se kapacita plní pomalu, zde jsme byli brzy zavalení.

Cílem ve městě by mělo být snížení počet míst s povoleným hazardem. A čísla? Třeba současný stav minus sedmdesát procent.

Jak vnímáte, že v pondělí na téma hazardu, jeho dopadů a možné regulace proběhla v prostějovském zastupitelstvu diskuze?

Velmi kladně. Je třeba se na problematiku dívat kriticky a s rozumem. Určitě ale zahájení diskuze kvituji a vnímám potřebu diskuze napříč širokým spektrem odborníků.

Jak hodnotíte prostějovskou vyhlášku, která zakazuje hernám a kasinům reklamu a také existenci blízko škol?

Je to dobrý první krok, ne však dostatečný. Úplný zákaz však také není řešením. Cestou je snížit počet míst, kde herny mohou být a provozovny pak důsledně kontrolovat. Cílem by mělo být, aby v Prostějově míst s povolením hazardních her bylo jen pár, v nich aby pak pracoval jen vyškolený personál, který by byl schopen provést „detekci" patologických hráčů a podat informace o možnostech pomoci a aby tyto provozovny nemohli prodávat alkohol a také je přemístit z centra města.

Pokud by se ale jednalo o prohibici, ta nic neřeší. Hráči i herní průmysl si najdou jinou cestu. Za poslední tři roky se kupříkladu o třicet procent zvýšil počet lidí využívajících on-line hazardní hry. A ty jsou přístupné všude: v práci, doma, kdekoli. V Brně se pak třeba pokusili herny zakázat, vznikly však kvízomaty, kde rádoby člověk mohl získat peníze za své znalosti. Měl na to však tak krátkou dobu, že na kvízomatech tak jako tak jel na náhodu. V případě prohibice je zde také riziko vzniku černých heren.

V Prostějově už jsem se setkal s tím, že došlo k zavření herny. Může se jednat o náznak menšího zájmu lidí o hazard?

Nemusí tomu tak být. Zaprvé je zde už zmiňované hraní přes internet. A je třeba se také zeptat: klesá s počtem heren i počet automatů? To je otázka.

Kdy by podle vás měla začít prevence před hazardem?

Na ni není nikdy brzo, takže už na základních školách. Neexistuje však ucelený systém prevence. Přejímáme nyní metodu od kanadského akademika, který takovou metodiku vytvořil a chceme ji pilotně zkoušet na některých školách. Stav prevence v Česku je ale špatný a s nízkou podporou.

Je třeba dobrým krokem představit člověka, vyléčeného gamblera, studentům a to i s jeho příběhem?

Není to příliš funkční. Musí to být naopak zážitkové. Strašení nefunguje. Je třeba představit u hraní zápory i klady. Co se pak týká volnočasových aktivit, třeba sportu, ani ty samostatně zabírat nemusí. Mezi profesionálními sportovci je velké množství hazardních hráčů. V anglické fotbalové Premier league do pěti let po skončení zbankrotuje až třetina hráčů. Často právě kvůli hazardu.

Vidíte do budoucna nějaké zlepšení?

Stát se začíná k problematice hazardu stavět odpovědně. Od příštího roku bude platit nový zákon týkající se hraní. Nově by tak měli mít hráči hráčský průkaz a jen přes něj by se ke hře dostali. Zákaz by pak platil třeba pro lidi s exekucí. Existovaly by i možnosti, jak průkaz stornovat a znovuzískání by bylo možné až za rok. Internet by stále byl pro hráče variantou, ale i zde se uvažuje o zavedení hráčských účtů s možností přihlášení jen přes ID. Z vybraných částek z hazardu by pak mělo v budoucnu určité procento jít také na jeho dopady – tedy léčbu, právní pomoc či prevenci. Pomohlo by také, kdyby na automatech existoval delší časový interval mezi jednotlivými hrami a omezení výše vsazené částky na jednu hru.