Poutník, který po cestě z Vřesovic na Výšovice odbočí ještě ve vsi ze silnice doleva a vydá se po pěšině mezi zahradami a potokem, dorazí asi po sto metrech ke studánce. Z ní vyvěrá voda, která voní po vejcích stejně jako skalecké prameny.

„Když jsme dělali studnu, tak jsme sem vyvedli trubku, aby si lidé mohli také nabrat,“ říká František Fica, který místo pro studánku vyčlenil z vlastní zahrady.

Chtěl tak nahradit nedaleký pramen, který postupem let zanikl.

„Byl asi padesát metrů odtud a tekl do potoka. Navrtali jej v poli snad v pětadvacátém roce. Z nedalekého rašeliniště totiž vytékala mastná voda, a tak si zřejmě mysleli, že tu bude nafta. Vypráví se, že tehdy vrtařům pramen stříkal do výšky a tak na něj dali ventil. Lidé pak k němu jezdili pro vodu. Ale obec pozemek nevykoupila, a tak sedlák, kterému se otáčeli s vozy na poli, svedl vodu trubkou do potoka,“ vypráví František Fica. Časem ovšem do vrtu pronikla spodní voda a minerálka se zkazila.

Dnes chodí lidé ke studánce.

„A je jich celkem dost. I my vodu ze studny bereme pro domácí potřebu,“ pochvaluje si Fica.

Prameny v Pivíně

Sirný pramen vyvěrá i v nedalekém Pivíně pod tratí. Sem však mnoho místních nechodí, Pivínští mají v úctě spíše pramen ukrytý v kapličce pod kostelem.

„Pověst o jeho vzniku se váže k roku 1745, kdy premonstráti z kláštera na Hradisku u Olomouce darovali pivínskému kostelu obraz Panny Marie,“ vysvětlil rodák a historik Václav Horák.

Podle pověsti se u obrazu modlila za uzdravení nemocná hraběnka. Lékaři se už vzdali naděje, ale jednou v noci se jí prý zjevila Maria a poradila jí, aby nechala kopat ve svahu pod kostelem. Dělníci, kteří zde z jejího příkazu začali pracovat, skutečně brzy narazili na pramen. V jeho vodě se churavá šlechtična vykoupala a uzdravila se. Zvěst o zázraku se záhy roznesla a ke studánce začali putovat lidé s nejrůznějšími neduhy ze širokého okolí. Také možná proto, že zázračný pramen není ani trochu cítit po zkažených vejcích.

Prameny ve Skalce

Nejznámější jsou ale zřejmě prameny ve Skalce, kde roku 1928 Vilém Sonevend z Prostějova zřídil sirnatoalkalické lázně. Dnes si zde nemocní léčí hlavně revma a pohybové ústrojí. Nevábně páchnoucí voda ve Skalce a okolí je možná také příčinou, proč se tak dlouho lidé zdráhali toto území osídlit.

„Ze Skalky a přilehlých částí sousedních katastrů není znám jediný pravěký nález. Nejstarší doklady osídlení jsou až ze středověku, z doby založení současných vesnic. A to je uprostřed žírné Hané velice zvláštní. Nejspíš zde hrál roli právě nedostatek kvalitní vody pro lidi, ale především pro hospodářská zvířata,“ míní historik Karel Hronek.

Zápach z vody mohl být v minulosti mnohem silnější než dnes.

„Staří pamětníci vypráví, že před melioracemi a dalšími úpravami v období kolektivizace páchla voda mnohem víc. Ale možná je to jen tím, že v mládí byl pro každého svět barevnější než na stará kolena,“ uvažuje historik. (pam)