Co se jí zatím podařilo udělat? Co ještě chystá? A jakým filmům dává ona sama přednost?

O tom i mnohém dalším se ředitelka, jenž je ve funkci čtyři měsíce, rozhovořila pro Deník.

Paní ředitelko, na úvod rozhovoru bych se rád vrátil k vašim začátkům tady v Prostějově. Co vás vlastně na nabídce postu ředitelky kina zaujalo, že jste se o něj ucházela?
Studuji film a divadlo a práce v kině souvisí s kinematografií. Z principu mě tak tato možnost zaujala. Pro mě to byla nabídka, na kterou člověk musí zareagovat. Navíc, absolventů filmových studií je tolik, že ne všichni najdou uplatnění v oboru. Dalším důvodem pak bylo, že tradiční, jednosálová kina, jsou mé srdcovky.

Jak probíhalo přijímací řízení?
Neměla jsem s řízeními žádnou zkušenost. Očekávala jsem něco jiného, rozhodně ne, že to bude tak velkolepé. Tedy že bude ředitelku vybírat tolik lidí a nároky budou tak velké. Pro mě se tak jednalo o druhé státnice. I proto, že v komisi byl ředitel kina, a tak otázek na kinematografii bylo opravdu hodně. Po této stránce bylo řízení velmi náročné.
Při přípravách jsem ale oslovila i jiná kina kvůli tomu, abych si udělala lepší představu o jejich chodu. A vyplatilo se to.

Měla jste před nástupem do funkce nějakou zkušenost s prostějovským kinem?
Ne. Jsem z Olomouce a zkušenosti z kina jsem měla donedávna hlavně odsud, z Metropolu. Zkušenosti ale mám také z Uherského Hradiště. Tam je budova kina od stejného architekta, stavba je dost podobná, i velikostně. A v obou případech jde o unikáty.

Chyběla propagace kina

Jaké byly vaše první dny ve funkci? A zažila jste během nich něco překvapivého?
Hektické. I když lehké to není doteď. Přeci jen došlo na vznik nové organizace, takže kolem toho byla spousta administrativy. Musela jsem třeba řešit smlouvy s distributory. Právě tehdy mě překvapilo, že filmy pořád chodí poštou. Dříve to byly kotouče, nyní jsou to harddisky. Způsob dopravy je ale pořád stejný.
Nakonec jsem byla kvůli množství práce ráda, že prvních pár dní v lednu bylo kino zavřené. V kině posledních několik let navíc nebyla řešená administrativa, pouze se zde promítaly filmy. Nebylo zde ani pro to zázemí, vše se odehrávalo mimo budovu kina. To pro mě bylo trochu překvapivé.

Co pozitivního nebo naopak negativního jste v kině zdědila po vašich předchůdcích?
Nebyla jsem úplně spokojená s tím, že kino film pustilo v prvním týdnu po premiéře a pak nic. Trendem je naopak to, že se film objeví třeba ještě za dva tři týdny. Ne každý si zkrátka během toho jednoho týdne je schopný udělat čas na ten určitý film. Ani promítání stejného snímku dvakrát za sebou není úplně nejstrategičtější. Hodně lidí bohužel místo do kina sem zamíří raději do muliplexu.
Naopak se mi líbí, jaká tady vládla cenová politika. Třeba bijásek a biosenior – to hodnotím velmi pozitivně. Kino jako celek má velký potenciál, je pohodlné, má obrovské plátno a navíc se nachází v centru města. Zase zde ale dost podstatným způsobem chyběla propagace Kina Metra 70. Byla zde třeba úplná absence facebooku. Snažím se tak nyní o lepší propagaci a informovanost diváků, jsem s nimi navíc v častém kontaktu. Třeba právě přes facebook.

Interiér byl mišmaš

Už jste zmínila některé novinky, třeba facebook. Kino má navíc nové plakáty, stejně tak web. Jaké další změny byste ale vyzdvihla vy sama?
K těm sociálním sítím bych jen dodala, že máme také instagram. Podle mě je totiž důležitá vizuální identita. Pozměnili jsme i logo, lidé se dokonce ptali, jestli hodláme změnit i název. Od března pak mají diváci v kině k dispozici i čerstvý pop-corn. Koneckonců to byl jeden z podnětů od jich samotných.
Dalšími změnami pak je právě rozložení promítání filmu do více týdnů. Novinkou je pak třeba nedělní dopolední představení, stejně tak slevy pro děti a naopak představení pro starší ldii s názvem Metro Senior. Ty jsou od čtrnácti hodin za padesát korun. Nově také zařazujeme i více nefilmových akcí. Třeba druhého května tu bude cestovatel, který ovšem dlouhé trasy po světě podniká pěšky. Na druhou stranu navazujeme ale také na věci, které jsou už v kině tradiční – třeba velikonoční a vánoční jarmark konané ve foyer. Stejně tak bychom dále rádi pouštěli přenosy opery či baletu. Nově ale živě. Dále pak vytváříme soutěže, výstavy, zkrátka vše pro to, aby diváci věděli, že je kino jejich.

Na posledním zastupitelstvu města jste zmínila svůj záměr výrazně upravit foyer kina. Co konkrétně s ním máte v plánu?
Je to krásný prostor. Ráda bych zde dala prostor kavárně. Byly by odsud hezké výhledy do parku a na zámek. Snažíme se už nyní upravit vzhled interiéru, především po stránce barev. Dosud to byl takový mišmaš.

Na artové filmy není Prostějov zvyklý

Projevil se nějak váš nástup do funkce na programové skladbě?
Například nyní jsou pondělky vyhrazené z velké části pro artové filmy, úterky pro alternativní program a středy například pro dokumenty. Snažíme se plnit jednotlivé dny tak, aby určité skupiny diváků věděli, co v ten den mohou čekat – a nalákat je. Bohužel, třeba co se týká artových filmů, tak na ně zatím prostějovské publikum není zjevně zvyklé. Celkově se ale snažím při výběru programu orientovat na to, co lidi zajímá. Nehledím zas tolik na vlastní preference, to by bylo kontraproduktivní.

Jaké jsou pak vaše plány do nejbližší doby?
Ráda bych, aby se kino dostalo mezi Evropa cinemas, z čehož plynou i finanční výhody. Dále bych pak ráda ve filmu uvedla i film z filmové akademie v Olomouci s názvem Pidiobři. Jedná se o rodinnou podívanou, zábavu, v níž jsou hlavní roli zvířata. Ale zároveň poučnou zábavu. Pak jsou to už zmíněné úpravy foyer na kavárnu a také častější spolupráce třeba s divadly.

Na závěr bych se chtěl zeptat, jakým filmům vy sama dáváte přednost? A který vás poslední dobou zaujal?
Mám ráda Emmu Watson, takže třeba Kráska a zvíře. Navíc teď jde do kin další film s ní, The Circle. Na ten bych tak ráda pozvala. Paradoxně ale nyní nemám čas do kina na filmy chodit. Docházím na osm a vyrážím z práce před večerním promítáním.