„Rozhodně bych chtěl v tom, co jsme začali, pokračovat. Mělo by se tu prodávat umění, budou tady výstavy. Celý prostor bych chtěl koncipovat tak, aby tady bylo možné posedět a popovídat si o umění. Aby lidé neměli pocit, že jít se podívat do galerie je možné jen povinně se školou za trest,“ prohlásil muž, který se stal galeristou dříve než si myslel.

V galerii je nyní každý den k vidění výstava obrazů a grafik z jeho sbírky i z depozitáře galerie.

„Většina věcí, které tady jsou se vztahuje nějakým způsobem k Prostějovu, abychom obyvatelům představili takový průřez autory, kteří tu žili a tvořili. Postupně by se měly obměňovat až do první větší výstavy, která bude mít vernisáž třináctého října,“ poznamenal Skácel.

Výstava, původně plánovaná jako představení prostějovských autorů dostala nyní jinou rovinu. „Chtěl bych, aby to byla taková pocta Dušanu Kamzíkovi. Objevit by se na ní měla například díla Tomáše Vincence, Milana Kubeše Renáty Lacinové a dalších žijících autorů. Dušanovy plastiky už bohužel budou mezi těmi, kdo už nežijí,“ povzdechl si Jindřich Skácel.

Dušan Kamzík se tak na výstavě ocitne ve společnosti Viktora Hohause, Dušana Janouška, Viléma Topinky a dalších zvučných jmen prostějovského výtvarného umění.

Výstava by měla oficiálně odstartovat další etapu ve fungování galerie.

„Ve druhém patře by měla být vždy nějaká výstava. Ty chceme dělat kratší, aby se během roku prostřídaly a lidé sem měli zase důvod přijít. V prvním patře by pak měl být obchod s uměním. Ne žádná prodejna s tlakem na to něco koupit, ale prostor, kde je možné posadit se do klubovky a třeba si o umění povídat. A přitom to možná člověka inspiruje k tomu, aby si nějaký obraz nebo plastiku pořídil domů,“ nastínil svou vizi Skácel.

Nejradikálnější změna zřejmě čeká přízemí, kde se dlouhá léta scházela prostějovská bohéma.

„Myslím, že takové akce už jsou minulostí. Myslím, že v Prostějově je dost barů, kam se dá takhle zajít. Tady v tomto prostoru bych si představoval sochy nebo keramiku. Popřípadě železo, zkrátka věci spojené s teplem a ohněm, aby tenhle prostor dostal trochu jiný náboj,“ vysvětloval galerista.

Společenskou funkci však zřejmě přízemí zcela neztratí.

„Samozřejmě i dál by mělo být možné si tu sednout, i když bar asi podstatně zredukujeme. Měl jsem na mysli spíše nějaké velmi komorní koncerty nebo autorská čtení,“ uzavřel Jindřich Skácel. (pam)

Jindřich Skácel

Pakliže se u fotbalových brankářů používá zažitá fráze, že zrají jako víno, na Jindřicha Skácela příliš neplatí. Svoji největší slávu si totiž zažil coby mladíček, kterému se předpovídala hvězdná budoucnost na zelených trávnících. V domácí nejvyšší soutěži debutoval v pouhých sedmnácti letech a prakticky okamžitě se stal nejlépe hodnoceným gólmanem soutěže. Po rozporu v Sigmě Olomouce ale začala jeho sportovní hvězda padat dolů, pravidelně střídal angažmá, aktuálně figuruje na soupisce divizních Rosic.