„Míra nezaměstnanosti dosahuje 9,2 procenta. To je o tři desetiny procenta méně než předchozí měsíc," uvedl olomoucký analytik úřadu práce Jaroslav Mikšaník.

O jednu volnou pozici tak podle statistických výpočtů soupeří dvacet celých a šest desetin uchazeče. Vdubnu to bylo o sedm desetin člověka více.

Šance najít zaměstnání je v kraji lepší už jen v Šumperku, kde na jednu pracovní pozici připadá rovná dvacítka nezaměstnaných.

Nejhůře jsou na tom obyvatelé Jesenicka, tam bojuje o každou nabídku práce téměř sedmadvacet nezaměstnaných.

Přes pětadvacet nezaměstnaných připadá na jedno místo také na Olomoucku, na přerovsku je to rovných čtyřiadvacet lidí.

Nejhůře v republice se hledá práce na Vysočině. V okrese Třebíč evidují na jedno volné místo přes padesát uchazečů. V Praze, která je na opačném konci žebříčku jsou to jen tři lidé.

Čtyři jazyky, vysoká škola a "zbyl" na něj obchodní cestující

Ačkoli většina firem požaduje zaměstnance s praxí, člověk s velkým vzděláním a zkušenostmi se naopak snadno stane obětí vlastní kvalifikace. To je i případ osmačtyřicetiletého Františka z Konicka.

„Pracoval jsem ve státní správě na potírání hospodářské kriminality. Mám vysokou školu, mluvím čtyřmi řečmi a prošel jsem několika pozicemi od kraje až po Evropskou unii. Jenže naše oddělení bylo někomu trnem v oku a tak jej tak dlouho restrukturalizovali až prakticky zaniklo. Jako jeden z posledních jsem o práci přišel i já," líčil svůj životní osud muž, který z pochopitelných důvodů nechtěl uvést do novin přesnější údaje o sobě.

Má obavu, aby mu to nepřitížilo při hledání místa.

„Stačí mi už to, co zažívám dnes. Hledám práci na vlastní pěst i přes různé personální agentury. Tam ale kolikrát můj životopis ani neotevřou, stačí jim pohled na rok narození. Člověk přes čtyřicet už je pro ně starý," posteskl si František. Několikrát mu také při přijímacích pohovorech ve firmách naznačili, že člověk s jeho vzděláním a zkušenostmi pro ně není žádoucí.

Panu Františkovi se však příčí sedět doma a pobírat peníze od státu.

„Abych uživil sebe i rodinu, musel jsem vzít práci obchodního zástupce. Můj dědeček by řekl, že cestuji ve zboží. Jenže já nejsem ten typ, který dokáže lidem vnutit něco, co nepotřebují. Tak hledám jinou práci dál," povzdechl si muž, který stále doufá, že najde práci, kterou by dělal s dobrým pocitem.