Třicátník měl problémy se zrakem od narození, postupně se mu však oční vada ještě zhoršovala.

„O zbytky z raku jsem v jednom oku přišel v sedmi letech, ve druhém v osmnácti. Odjakživa mě však brali jako nevidomého, vědělo se totiž, že se to bude zhoršovat," říká Jakub Vevera.

I přesto, že se u něj k nevidomosti přidává i další tělesné postižení, je stále odhodlaný pracovat a co nejnormálněji žít.

„Nevím už ale na koho se obrátit. Práci sháním od června 2010 a za hodně dlouhou dobu jsem dostal jen jednu nabídku. Jenže podle té bych jen jednou týdně pár hodin a navíc s dojížděním. Pro mě to tedy bylo pasé," vysvětluje Jakub a říká, že zaměstnavatelé nabízejí hendikepovaným práci spíše na kratší dobu.

„Například by dostávali příspěvky od státu pouze rok, po té už ne a firma by na nich přicházela o dva tisíce měsíčně," upozorňuje. Také připomíná, že nebýt jeho pěstounské matky, měl by velký problém.

„Neměl by se o mě kdo starat, navíc i po finanční stránce by to bylo extrémně obtížné," říká a poukazuje tak na svou situaci. V minulosti totiž pobíral od státu vyšší příspěvek. Ten mu však z velké části odebrali posudkoví lékaři a přestože má problémy například i s jemnou motorikou, peněz se dočkal zpět jen zčásti. Dnes má přiznaný třetí stupeň invalidity.

O to, aby Jakub Vevera a další aktivní lidé s handicapem, dostali pracovní příležitost se stará například Tyflocentrum, které nabízí také další služby pro nevidomé. Jak je obtížné získat pro ně vyhovující zaměstnání ví třeba Věra Bartošová, která vede Středisko podpory zaměstnávání.

Po skončení projektů místa často zanikají

„Snažíme se naše klienty zaměstnávat na trhu práce. Každopádně mám tu zkušenost, že není vždy snadné jim najít práci, kterou můžou vykonávat a zároveň jim vyhovuje. Problém také je, že zaměstnavatelé berou nevidomé jen na dobu určitou, obvykle na dobu, kdy běží nějaký projekt a firmy mají díky zaměstnání nevidomých finanční úlevy. Po skončení projektu však místo často zaniká," vysvětluje.

Zároveň se však domnívá, že každá pracovní zkušenost je pro nevidomé nebo i lidi s jiným postižením velkým přínosem.

„Je to důležité proto, že každou prací a příležitostí se jim zvedá sebevědomí a nabírají pracovní návyky. Při dalším hledání práce pak také vystupují lépe," říká Věra Bartošová. Ta zná také Jakubův případ a podotýká, že právě v případě Jakuba Vevery je problém především v kombinovaném handicapu.

Jakub je neskutečně pilný a cílevědomý

„Rozhodně zde není problém v přístupu, právě naopak. Jakub je neskutečně pilný a cílevědomý, dlouhodobě se snaží a neztrácí čas. Také k nám dochází a účastní se různých kurzů," potvrzuje vedoucí Střediska podpory zaměstnávání v Tyflocentru.

Právě to je jednou z organizací, se kterými spolupracují pracovní úřady včetně toho v Prostějově.

„V rámci výplaty dávek pro osoby se zdravotním postižením spolupracujeme s Tyflocentrem. To je jednou ze společností, která nám poskytuje informace o využitelnosti a vhodnosti kompenzačních pomůcek pro konkrétního klienta. Tyto pomůcky pomáhají nevidomému a slabozrakému překonávat důsledky těžkého zrakového postižení a zvyšovat kvalitu jeho života," objasnila ředitelka Úřadu práce v Prostějově Věra Crhanová.

Jakub Vevera však práci nadále hledá marně.

„Nejraději bych práci z domova a na počítači. Čas od času bych se nějak do firmy, která by mě zaměstnávala, dostal. Každopádně nepíši jen za sebe, ale také za ostatní hendikepované, kteří chtějí pracovat, ale nemohou do práce dojíždět," uzavírá.