Dnes je čtyřiatřicetiletý Radek Ševčík z Bohuslavic na Konicku předsedou Základní organizace 7 -14 Ludmírov Štymberk České speleologické společnosti a se zaujetím sledoval zprávy z jeskyně Than Luang.

„Nevěřil jsem, že se to podaří,“ popisuje zkušený jeskyňář-amatér v rozhovoru pro Deník.

Proč jste dával minimální šanci na úspěch?
Když během zachraňování přicházely informace o tom, že jsou tam průlezy metr široké a šedesát centimetrů vysoké, je to na potápění už hodně malý průlez. Chlapci neuměli plavat. Protáhnout je takovým místem? To se mi jevilo jako nesmysl.

Co jste považoval za nejlepší řešení?
Počkat, až voda opadne.

Pak se ale s dalším deštěm ukázalo, že by to nebylo správně…
Ano, jejich volba byla správná, protože čekání by dopadlo tragicky. Ale myslel jsem, že je velká pravděpodobnosti, že se to celé bohužel nepovede. Neplavec vodě nevěří a zkuste jej potopit do vody, kde je nulová viditelnost a může se pohybovat jen po hmatu. Tady v Javoříčském krasu máme takovou jeskyni, U koní, na jejímž konci je sifon. Kamarád se zkoušel potápět, v sifonu byl půl hodiny a myslel si, jak není hluboko a když tam nato vlezl s počítačem a zaznamenával data, nestačil se divit. Vůbec v žádné hloubce nebyl. Psychika dělá v podzemí strašně moc.

Některé úseky trasy byly naštěstí po odčerpání vody pro chlapce schůdné pěšky…
Asi kilometr podle všeho museli s potápěči překonat pod hladinou. Bylo moc důležité, že velký kus se mohli brodit vodou, protože na to už je spousta času. Při potápění má člověk vzduchovou nádobu se stlačeným vzduchem pouze na určitou dobu a pokud selže psychika, přijde stres, pak vydýchá nádobu se vzduchem na hodinu za pár minut.

Právě psychika chlapců byla největším nepřítelem šance na úspěch této mimořádné záchranné akce?
Byli to trénovaní mladí sportovci, na které se dalo spolehnout. Prostě správní kluci, ne hysterická děcka, která když si rozbijí koleno, okamžitě začnou brečet. To pomohlo. V podzemí nastávají situace, kdy je potřeba člověka „umrtvit“, praštit ho něčím, aby ho vůbec bylo možné zachránit. Klíčovou roli samozřejmě sehráli zkušení záchranáři, lidé na svém místě. Mám z výsledku velkou radost. Jediné co mě mrzí, že jeden záchranář zahynul a utopil se, člen thajského námořnictva.

Hranická propast smrdí průšvihem

Dostal jste se v podzemí do podobné situace?
Přiznám se, že ano. Uvázl jsem v jeskyni, kam zrovna natekla voda vlivem srážek. To se ale nedá srovnávat s jeskyní v Thajsku. Dávám to spíše jako veselou historku pro pobavení kamarádů.

Povíte ji?
Stalo se to v Javoříčské krasu, v závrtu, jeskyni U koní. Když jsme ji zkoušeli znovu zpřístupňovat, abychom se do ní dostali. Musel se prokovat úzký průlez a vzhledem k mé postavě bylo všem jasné, kdo půjde. Protahoval jsem se a radiomajákem zaměřoval komíny, kde by se jeskyně bezpečně dala propojit s povrchem. Měli jsme telefon a domlouvali jsme se, zda už mají komín zaměřený a můžeme pokračovat. Jeskyně je poměrně úzká, místy 30 centimetrů na šířku a na výšku půl metru.

Tam jste se vlezl?
Ano, bez problému. Pokud protáhnu hlavu, to stačí a lezu dál (úsměv). Zhruba 30 metrů jsem prolézal asi půl hodiny se vším vybavením, foťákem. V jedné větší prostoře jsem opět připojil telefon a kluci volali, že dovnitř teče voda. V sousední vesnici začalo pršet a po louce stékala voda do závrtu.

Co jste udělal?
Jak jsem na místo lezl uzoučkými průlezy půl hodiny, zpátky jsem byl za minutu a půl. Nechal jsem věci na kameni a lezl. Bylo to o psychice. V úzkým prostorách jsem se musel v klidu sunout proti vodě. Bylo to velmi nepříjemné a přišlo mi to jako věčnost.

Byla studená?
Naštěstí teplá. Louka byla rozehřátá.

Proč jste nepočkal? Nepřešla by voda?
To je přesně ono! Udělat rozhodnutí. V podzemí se můžete rozhodnout buďto dobře, nebo špatně. Nečekal jsem, vodou jsem valil ven. Ale tento můj zážitek, to je sranda proti tomu, co zažívali chlapci v jeskyni v Thajsku, které našli po devíti dnech poté, co se ztratili. Naštěstí jim nehrozilo podchlazení, protože voda byla teplá.

Javoříčský kras máte nejraději, tam lezete nejčastěji?
Mám to za domem. Je to vášeň a času je méně a méně. Přiznám se, že dva měsíce jsem v podzemí nebyl. Stavím dům.

Hranická propast vás neláká?
Ne. Smrdí to průšvihem. Je to velká hloubka spojená s dekompresí.