Proč se firma rozhodla jít do doposud největšího kontraktu ve zdravotnictví? O tom, ale i o dalších aktivitách a snech mluví Tomáš Chrenek v rozhovoru pro Deník.

Proč jste se rozhodli rozšířit síť na střední Moravu? V čem je pro vás pronájem tří regionálních nemocnic tak zajímavý?

Pro střední Moravu jsme se rozhodli jednoznačně proto, že naše aktivity ve zdravotnictví jsou všechny soustředěny na Moravě - nemáme ambici expandovat dále do Čech. A střední Moravu považujeme za návazný region na severomoravský, navíc v Olomouckém kraji už máme naše aktivity v šumperské nemocnici.

Kalkulujete s možností jejich odkoupení někdy v budoucnu?
Zájem o budovy a pozemky nemáme. Nejsme realitní makléři. Vydělané prostředky hodláme investovat do provozování péče, ne do obchodu s nemovitostmi.
Pokud existuje možnost k provozování zdravotnických zařízení, tak koupě nemovitostí je až na posledním místě. Snažíme se tomu vždycky vyhnout.

Jste zkušený byznysman se širokým záběrem aktivit. Proč vás zajímá zdravotnictví?
Zdravotnictví mě zajímá. Považuji je za odvětví, které má velký potenciál na zlepšení. Je to pro mě určitá manažerská výzva.

Začíná být soukromé zdravotnictví výnosný byznys?
Myslím si, že zdravotnictví nikdy nebude výnosným byznysem. Je to běh na dlouhou trať a často mě bolí, když velké finanční skupiny mají zájem podnikat ve zdravotnictví a jejich hlavních kriteriem jsou ukazatele návratnosti investic nad třicet procent.
To ve zdravotnictví nemá obdoby. Zdravotnictví je skutečně záležitost dlouhodobá.

Kolik jste už investovali do českého zdravotnictví? Hovoří se o částce blížící se jedné miliardě korun.
Už je to přes miliardu korun.

Je v českém zdravotnictví, které může být dynamičtějším oborem než ocelářský průmysl, podle vás velký prostor pro růst?
Rozumím, kam míříte, ale je otázka, o jakých finančních objemech se bavíme. Zdravotnictví je o desítkách a stovkách milionů korun, ocel je o miliardách a desítkách miliard. Je to vzájemně nesrovnatelné. Zdravotnictví ale vykazuje kontinuálně vzrůstající křivku, především z důvodu, že lidé vydělávají více a o své zdraví se bojí stále více a více.
Proto to procento HDP, které bude investováno do zdravotnictví, samozřejmě bude růst. Ocel je někdy nahoře, jako poslední tři roky, někdy dole. Cykličnost ve zdravotnictví je výrazně menší než v oceli.

O čem ještě sní tak úspěšný byznysmen, jakým bezpochyby jste? Nebyl jste zase až tak daleko od ovládnutí celého českého ocelářství - pokud by se podařilo spojit všechny tři severomoravské ocelárny…
Ano. Ten český ocelářský podnik ale nebyl o nějakém mém osobním cíli. Pro českou ekonomiku to bylo rozhodně lepší řešení, než jako to nakonec dopadlo. Na toto téma v současnosti dokončuji habilitační práci na VŠB… Jaké mám sny? Jsem spokojený. Mám takové drobné výzvy typu Středomoravské nemocnice v Olomouckém kraji. Dnes už v rámci postupující globalizace není doba na vytváření nějakých gigantických nadnárodních celků a rozhodně nemáme za cíl ovládnout české zdravotnictví.
Ta symbióza státního a privátního sektoru ve zdravotnictví musí být výrazně vybalancována ve prospěch veřejného sektoru.

Říká se o vás, že chodíte mezi zaměstnance a nemáte problém s nimi komunikovat. Zaměstnanci středomoravských nemocnic, které jste získali do pronájmu, mají strach o místa a platy. Oprávněně?
Mám rád komunikaci se zaměstnanci. Je to nutné. A pokud jde o zaměstnance těchto tří nemocnic, bude spousta setkání. Že nemusejí mít strach, jsme již řekli.