Že se ve sportovní hale něco děje bylo znát v Tyršově i přilehlých ulicích už hodinu před koncertem. Parkovací místa, s blížícím se koncertem ubývala, a k hale mířilo víc a víc lidí.

„Mírná nervozita, tak jak má před správným koncertem být,“ hodnotil náladu mezi vystupujícími Ladislav Gazdag, ředitel ZUŠ Němčice nad Hanou a současně účinkující.

Večerem provázel, milovníkům dechovky dobře známý, Jiří Siostrzonek. Když do improvizované prezidentské lóže usedala postava prvního Československého prezidenta T. G. Masaryka s chotí Charlotou, v podání němčického ochotníka Jiřího Vrby, zazněly slavnostní fanfáry z opery Libuše.

Motiv naší Československé federace v podobě postavy prvního prezidenta, federální státní hymny, národních písní obou republik, domova ale i světoznámých skladeb našich klasiků se táhl večerem podobně, jako trojbarevná trikolora československými dějinami. První účinkující těleso, Československý symfonický orchestr, bylo sestaveno z hráčů jak Němčických, tak z hudebníků ze slovenského města Lipany.

„Jsme malé město v okrese Sabinov na východním Slovensku,“ přiblížila posluchačům místo odkud přijeli ředitelka ZUŠ Lipany, Gabriela Pintérová. „S němčickou ZUŠ spolupracujeme už dvanáct let. Ale protože jsme taky s Lacem Gazdagem spolužáci z konzervatoře, začala naše spolupráce už mnohem dřív,“ prozradila ještě publiku.

„Další spolupráce se rýsuje už v létě příštího roku,“ prozradila Deníku Pintérová, jejíž příjemná slovenština vykouzlila na tvářích publika nostalgické úsměvy. „Vznikli jsme jako Československo a byli jsme jím pětasedmdesát let. To, že se na papíře něco rozdělilo nic neznamená. Zvlášť, když máme jeden druhé v srdci,“ ukončil vstup moderátor Jiří Siostrzonek.

Další účinkujícím tělesem byl Dechový orchestr ZUŠ Němčice nad Hanou, pěvecké sbory Sedmikráska a Canticum a taneční obor ZUŠ Němčice nad Hanou.

„Šestnáct let jsem hrála v tomto orchestru, tak jsem si nemohla nechat koncert ujít,“ sdělila Deníku o přestávce Pavlína Blešová. „Jsem zvědavá a těším se na všechny účinkující,“ odpověděla ještě na dotaz kdo ji na koncert hlavně přitáhl.

Bezpochyby největším aplausem odměnilo publikum Dvořákovu 4. větu Novosvětské symfonie. „Symfonická skladba je pro náš orchestr tak trochu novinka,“ uvedl skladbu dirigent Dechového orchestru ZUŠ Jindřich Novák. „O to víc mě hřeje u srdce, že si ji muzikanti vybrali sami,“ doplnil.

Hudba na pár hodin zase spojila nejen Československo, ale taky všechny přítomné. Vždyť právě hudbou naši skladatelé dobyli svět. A v Němčicích vždy hudba byla, je a bude jednou z nejsilnějších zbraní, pojítkem generací a taky chloubou.
Akci podpořil Olomoucký kraj.

Autorka: Adéla Palíšková