A kromě informací přetéká dílo i emocemi - strachem, smutkem, zlostí, ale také nadějí či radostí.

"Začal jsem zjišťovat, co všechno jsem před a během psaní první knihy nevěděl," říká po sokratovsku muž, autor knihy Pod říšským vysílačem Donau.

Kniha pojednává o dění na samém s klonku války v prostoru Prostějovska a Vyškovska. Najdou se zde však i příběhy z jiných oblastí, pokaždé však mají jedno společného: vztahují se k Hané, případně k dobrochovskému vysílači, který byl během válečného běsnění zničený a stal se symbolem začátku konce války na Prostějovsku.

"Přestal jsem věřit na náhody, když jsem potkával lidi, jejichž příběhy zapadaly přesně do kontextu knihy. Kupříkladu pána, který se poznal na jedné z nejznámějších fotek příjezdu nacistických vojsk do Prahy z 15. března 1939," uvedl.

Vesměs se však věnoval událostem na Prostějovsku. To se stalo v dubnu a květnu jedním velkým bojištěm, německá armáda šla posílit úsek fronty pěšími i tankovými jednotkami od Ostravy, ale i od Drážďan a Prahy a jednotkami stahujícími se z východních oblastí Moravy a snažila se postup rudoarmějců co nejvíce zbrzdit.

Trpěli však nejen vojáci, ale také civilisté.

"Nejvíce mě dostávaly příběhy, v nichž zemřely děti - z těch doslova mrazilo. A nebylo jich málo. V Uhřičicích u Kojetína třeba při odhozu leteckých pum americkými bombardéry náletu v roce 1944 zahynulo osm lidí, z toho šest dětí. Děti byly zraněny nebo umíraly např. i v Němčicích, Dobrochově a Měrovicích nad Hanou.

Příběh z Hradčan

Jiní lidé však měli i velké štěstí - v Hradčanech se někteří němečtí obránci, včetně ostřelovačů, převlékli do civilu, což si sovětští vojáci po ovládnutí Hradčan vysvětlili tak, že po nich stříleli místní obyvatelé, a jen díky zdlouhavému ale naštěstí úspěšnému vyjednávání - hrozilo obyvatelé Hradčan například, že kvůli do civilu převlečeným německým ostřelovačům udělají Rusové nedošlo k masakru hradčanských civilistů (mužů od 16 do 60 let), které chtěli sovětští vojáci postřílet." řekl k dramatickým událostem ze střední Moravy. Urputnost bojů dokládá například i to, že právě o Hradčany se bojovalo skoro týden.

Postřehy, vzpomínky, informace i zajímavosti se pak Zdeňkovi Bezroukovi a jeho spolupracovníkům podařilo vměstnat do knížky, která je dobře dvakrát tlustší než její předchůdkyně.

Částečně i proto, že na svých stránkách se autoři tentokrát věnují téměř devadesáti pamětníkům, ale také jedné myšlence, která někdy ve stínu válečných hrůz zaniká.

"Někteří pamětníci si doteď vzpomínají, že u nich bydleli němečtí vojáci. Že byli slušní, udržovali disciplínu, chovali se přátelsky, chtěli se podle svých slov hlavně dostat domů k rodinám. Podobné zkušenosti měli pak obyvatelé Prostějovska i se sovětskými vojáky. Nedá se prostě rozlišovat podle národností, na obou stranách byli bojovali lidé, otcové dětí," uzavírá Zdeněk Bezrouk, který se svými kolegy knihu oficiálně představí 10. března ve 14 hodin v Čelčicích.