Pod Kosířem mají největší smuteční kočár světa, zahrál si v sérii Marie Terezie

"Občas naše exponáty do filmů prosáknou. Například kočáry od nás byly k vidění ve filmu Císařovna Sissi z roku 2009. Filmaři o nás ví a občas, když hledají něco mimořádného, obrátí se na nás," říká zakladatel Muzea kočárů Václav Obr s tím, že obří pohřební vůz do seriálu pasoval. "Zpracování kočáru v barokním stylu, se do toho období hodilo."

Přesvědčila ho manželka

"Zpočátku se mi do toho moc nechtělo. Ctíme u nás pravidlo, že pohřební vozy používáme pouze pro pohřby. Z toho důvodu jsme už předtím několikrát filmaře odmítli. Přesvědčila mě nakonec má paní, která mi řekla, že se jedná o jedinečný film mapující podrobně historii našich zemí," vysvětluje majitel muzea a dodává: "I s přihlédnutím k tomu, že se jedná o prezentaci Muzea kočárů ve spojení s filmem Marie Terezie, jsme do toho nakonec šli."

Nejkrásnější a nejdražší kočáry jsou ty pohřební, říká Václav Obr

Složitá přeprava pohřebního monstra

"Jako místo natáčení jsme po dohodě zvolili Kroměříž. Přestože se jedná o poměrně blízkou destinaci, přeprava byla opravdu náročná. Auto, které by dokázalo přepravit takový kočár v České republice neexistuje. Vyrobit vlek s plachtou, by zase nebylo rentabilní," vypočítává obtíže Obr a pokračuje: "Zvolili jsme variantu, že převezeme kočár na otevřeném nákladním prostoru. Museli jsme sledovat předpověď počasí, aby nám do kočáru nenapršelo. Shodou okolností celý týden pršelo, ale v den přepravy se počasí umoudřilo."

Transportní výška kočáru byla čtyři metry šedesát.

"Měli jsme předvoj, kdy kolegové měli na autě latě ve výšce 4,60 metru a projížděli cestu. I tak jsme měli problémy a kolikrát jsme museli přejíždět do protisměru. Nakonec jsme úspěšně dorazili na kroměřížské náměstí a to byl ohromný moment," přiblížil transport šikovný řemeslník a restaurátor.

Hradišťan pobavil i překvapil, u kočárů zavládla tříkrálová pohoda

Pozdvižení na náměstí v Kroměříži

"Kočár jsme v Kroměříži složili, nastrojili a nejprve nás ho deset chlapů táhlo. Když jsme zjistili, že všechno drží a funguje, bylo nejprve zapřaženo čtyřspřeží, aby se s tím kočí seznámil a pak byli připřaženi další dva koně. Byl to takový okamžik, kdy jsem měl pocit, že celé náměstí ztichlo a nám stékaly slzy štěstí po tvářích," vzpomíná Obr na premiérovou jízdu gigantického kočáru na veřejnosti.

Smuteční kočár přivezl v závěrečné scéně seriálu truhlu s ostatky Františka Štěpána, manžela Marie Terezie.

Kočár byl zazděný v Napajedlech

"Novodobá historie kočáru se datuje od roku 2009. Tehdy za námi přijeli návštěvníci, kteří nám sdělili, že v restauraci Lidového domu v Napajedlech je zazděný obrovský kočár. Vydali jsme se na místo a zjistili, že tam opravdu nějaký kolos je. V maticích kol jsem objevil nápis Císařská královská dvorní továrna kočárů Václav Brožík, Plzeň," vzpomíná zachránce historických artefaktů a líčí dále: "V tu ránu jsem si vzpomněl, že jsem roky zpátky byl v archivu muzea Praga pana Příhody a tam jsme našli v albu karoserie obrovských kočárů. Ofotili jsme si je a zjistili, že největší kočár má právě štítek se jménem Brožík. Světlo světa tak spatřil koncem roku 2009 objev století."

Neobyčejný a zrestaurovaný! Pohřební kočár. Podívejte se

Šestimístná suma nebyla akceptovatelná.

"Zjistili jsme, že majitelem kočáru je Ital, který ho mezitím odvezl do Verony. Nabídl mi koupi kočáru za sumu se šesti nulami, kterou jsme neměli. Majitel byl ale současně i restaurátor a chytrý muž. Uvědomil si, že restaurování kočáru by trvalo několik let a stálo by ho obrovské peníze. Navíc nevěděl vůbec jak původně kočár vypadal, protože jsme měli jedinou dochovanou fotku my," usmívá se Obr s tím, že nakonec majitel slevil dvě třetiny ceny a zaplatil i transport kočáru.

Na kočár se přijel podívat i prezident

"Na kočár se tehdy přijel do Čech pod Kosířem podívat tehdejší prezident Václav Klaus v doprovodu hejtmana Martina Tesaříka. Naděje, že nám prezidentská kancelář pomůže se ale nevyplnily, pomoct jsme si museli sami," komentuje nedostatek potřebných financí muzejník s tím, že restaurování kočáru nakonec zaplatili dobří lidé.

"Pro veřejnost jsme složili slib. Že každý, kdo nám pomůže i pouhou stokorunou, tak bude jeho jméno i s adresou zapsáno v kočáru a zapíše se do věčnosti. Dárcovská sbírka trvala po celé tři roky, kdy jsme kočár opravovali. A lidé tak vlastně kočár zachránili. Jejich jména jsou nahoře v kopuli, kde jsme nalezli prázdnou zinkovou schránku."