Po smrti jeho rodičů se budoucího spisovatele i jeho dvou sourozenců ujali bohatí manželé Karel a Olga Kováříkovi, kteří vlastnili v Prostějově továrnu na zemědělské stroje.Dům na Pernštýnském náměstí, kde měl svoji zubařskou ordinaci tatínek Edvarda Valenty

„Na tatínka Antonína nemám nejmenší vzpomínku, protože umřel, když jsem ještě neměl dva roky. Měl ordinaci ve dvoupatrovém žlutém domě s věžičkou na Pernštýnském náměstí, hned proti pernštýnskému zámku (na snímku vpravo). Maminka se narodila právě v tom zámku, který patřil jejímu otci Edvardu Chmelařovi. Ten dosáhl význačného hmotného postavení jako lihopalník – z proslulé prostějovské režné si dovedl koupit za pár let pernštýnský zámek," vzpomíná ve své knížce Život samé psaní Edvard Valenta.

Bití na pohřbu

Nedlouho po tatínkovi ztratil Edvard Valenta i maminku, která se od svého muže nakazila střevní tuberkulózou.

„Při pohřbu maminky nám teta Olga nařídila, abychom plakali. Nechtělo se nám to dařit, tak jsme dostali bití," píše spisovatel, který měl ke svým adoptivním rodičům rozporuplný vztah.

Po maturitě na reálce jej život zavedl do Brna, kde pracoval jako redaktor v Lidových novinách. Jeho cesta pokračovala do Zlína a díky podpoře tehdejšího českého miliardáře Jana Bati také do USA, Kanady, na ostrovy Západní Indie, Holandskou Guyanu nebo Madeiru. Po válce se usadil v Praze, kde i roku 1978 zemřel, ale ve své vzpomínkové knize nejraději vzpomíná na dětství, které strávil v Prostějově a na Stražisku, kde trávil každé prázdniny.

Korzování ve Stražisku u nádraží

„V té spanilé dědince jsem strávil snad vůbec nejkrásnější dny svého života," přiznává se Edvard Valenta. Nejvíce se mu vryly do paměti vzpomínky na místní nádraží, po kterém lidé dlouhé hodiny korzovali a povídali si.

„Byl to kouzelný svět, protože na nádraží jsme směli chodit pouze po večeři k poslednímu vlaku od Prostějova a po jeho odjezdu se procházet sem tam se známými. Nádraží bylo dlouhé, protože o nedělích a svátcích sem přijížděla z Prostějova spousta výletníků a vlaky musely mít proto úměrnou délku. Přicházelo sem osazenstvo vil a vilek od nádraží a u lesa. Všichni se stali našimi dobrými známými," vzpomíná Edvard Valenta.

Život samé psaní

Životní osudy prostějovského rodáka přibližuje i dokument, který dostal název podle jeho autobiografické knihy Život samé psaní. Za vznikem filmu, který měl premiéru v lednu 2010, stojí trojice Vojtěch Pospíšil, Jakub Vejmola a Miroslav Ondra. Právě ten provází diváky spisovatelovým dětstvím a mládím a po Prostějovu se přesunuje autem značky Wikov.

„Točili jsme samozřejmě v Prostějově, ale po jeho stopách jsme pátrali i v Brně, kde pracoval v redakci Lidových novin, nebo v Zábřehu, kde se narodil Jan Eskymo Welzl, o němž vydal Edvard Valenta jednu ze svých prvních knih," nechal se slyšet Jakub Vejmola.

Natáčení filmu trvalo více než rok a město na něj přispělo sto tisíci korunami. Během natáčení se však film prodražil, a tak museli tvůrci doplatit asi třicet tisíc z vlastní kapsy.