Jak jste se dostala k sochařině? Sochařek v Prostějově moc nebylo.

V Prostějově už přece jedna byla, tak to stačí (smích). Nechtěla jsem dělat keramiku, ale věděla jsem, že chci dělat se dřevem. Jediná možnost je být sochařem.

Vedli vás k tomu rodiče?

Ne to ne. Otec designér dělal grafiky a podobné věci.

Vaše socha – Křesťanem v poslední chvíli. Jak jste na toto téma přišla?

Když v loňském roce zemřel pan profesor, tak krátce na to vyšel v Katolickém týdeníku článek, který byl nazvaný Křesťanem v poslední chvíli. Přejala jsem to a napadlo mě, že bych mohla udělat sochu. Namalovala jsem si skicu a návrhy. Pak přišlo toto sympozium, kam se to přímo hodilo.

Barokní vlnovka bude bleděmodrá jako symbol řeky života. Hroty, které jsem si připravila dopředu, protože čtrnáct dní je krátká doba, budou pozlacené.

Celkově to bude připomínat svíčku. Křesťanská tematiky je ale na soše víc. Svíce, zlatá barva a dva tvary gotických oken, kudy bude vidět vlnovka.

Co pro vás znamenal váš učitel Vladimír Preclík?

Pro mě to byla persona, hlavně jako člověk. Na škole pro nás zařídil kursy od slévačství a svářečství po motorovou pilu a obráběcí stroje. O čem věděl, že budeme v budoucnu potřebovat, tak nám zařídil. Například ročníky po nás tolik kursů neměly.

Také měl svůj vlastní styl výuky. Součástí bylo, že nám zadal téma, ke kterému jsme i psali, takže to nebylo jenom čistě o sochařině. Na papír jsme museli šoupnout to, co se nám právě honilo hlavou.

Připravoval nás dokonale na to, že někdy si budeme muset svou věc obhájit.

Vídáte bývalé spolužáky?

Třeba s Vaškem (Kyselkou pozn. aut.) jsem se měla vidět na jednom sympoziu. Ale musela jsem to zrušit, protože mamka onemocněla.

Tady to většinou bereme jako dobrou příležitost, kdy se potkáme všichni dohromady.

Na jiných sympoziích se potkáme maximálně dva. Kdoví jestli vůbec bude nějaká příležitost se ještě potkat při práci.

Jaké materiály používáte při práci?

Hlavně dřevo a kámen. Kámen si musím koupit, dřevo se dá nějak získat. V republice je málo lomů, kde se láme sochařský kámen, většinou se střílí. A když se střílí tak je to pro sochaře na houby.

Co kromě sochařiny děláte? Živíte se sochařinou?

Všichni vám řeknou, že se sochařinou živit nedá.

Pan Kyselka říkal, že se snaží.

Ale to se snaží (smích). Taky nějakou dobu učil.

Právě jsem na mateřské dovolené. Babička dělá kontroly jestli stíhám nebo nestíhám. Přijde a první její věta je: Zase nestíháš. (smích)

A stihnete to?

Všichni to dokončit stihneme. Ve čtvrtek má přijet jeřáb a sochy budeme instalovat. Pak se bude natírat a takové věci.

Vlnovku musím natřít dřív, protože jak se to napasuje do sebe, tak se tam už nedostanu.