Jak sám přiznává, k hraní na ulici jej přinutila hmotná nouze.

„Začal jsem s tím asi před patnácti roky. Bydlel jsem tehdy v Karviné, měl jsem malého synka a před Vánoci nastala situace, kdy nebyla jak práce, tak ani peníze. Napadlo mě tedy jet do Prahy si zkusit něco vydělat hraním. Neměl jsem v té době peníze ani na lístek, takže jsem musel kvůli jízdě načerno čtyřikrát vystupovat,“ přiznal se hudebník, který však prozradil, že jeho strastiplné začátky měly šťastný konec.

„Nakonec jsem se dostal na Staroměstské náměstí a za půl hodiny jsem si vydělal sto korun. Toto dobrodružství mi ukázalo, že to opravdu funguje a že když mi bude nejhůř, dá se muzikou i živit,“ usmíval se původně vyučený stolař, jenž se zpěv a kytaru učil jen jako samouk. Posléze se k pouličnímu zpívání vždy rád vracel.

„Měl jsem nějaké brigády, pracoval jsem v zahraničí, ale byla i období, kdy jsem se živil vyloženě muzikou. Například když jsem ve svých začátcích hrával v Českém Těšíně, tak jsem si za ten den pár stovek vydělal. Mohl jsem tedy nakoupit základní potraviny a zaplatit nájem,“ svěřil se.

Nyní však pouliční muzikant žije v Heršpicích u Slavkova, do Prostějova tak musí dojíždět přes padesát kilometrů. I tak se mu prý podle jeho slov cesta vyplatí. „Zjistil jsem, že na rozdíl od takového Brna nejsou v těch menších městech na pouliční muzikanty zase tolik zvyklí, a tak si zde někdy vydělám více než v takovém Brně. Ale když už jedu do Prostějova, tak zde musím být třeba celý den, aby se mi to vzhledem k cestě vyplatilo,“ kalkuloval a dodal, že se do Prostějova dostane přibližně jednou za týden.

V Prostějově se tak stal menší ikonou místního náměstí a reakce na jeho zpívání jsou někdy pozitivní, někdy však ne. Jednačtyřicetiletý zpěvák však odmítá, že by žebral o peníze.

„Slýchávám od lidí, že tu sedávám a že hraji pěkně. Tak to potěší. Někdy také projdou a něco utrousí, že tu nemám co dělat, na to já ale takzvaně kašlu. V dnešní době je známo, že pouliční hraní, takzvaný busking, není žádné žebrání, ale představení pro potěchu kolemjdoucích za přispění do příslušného futrálu nebo pouzdra na zemi. Nás buskery těší chvála, kterou se nám dostává,“ vysvětloval.

A vypadá to, že jej Prostějované budou ještě nějakou dobu na náměstí potkávat. I díky tomu, že se na náměstí TGM líbí.

„Na náměstí je hodně stromů, kde se můžu schovat, když je nesnesitelné vedro. Navíc můžu sednout prakticky kamkoliv a lidem to většinou nevadí. Mám Prostějov upřímně rád,“ dodal jednačtyřicetiletý busker.