Oficiální program odstartovalo po poledni vystoupení armádního folklorního souboru Ondráš, který se však na pódiu dlouho neohřál. Jednak předvedl pouze dvě taneční čísla a pak teplota vzduchu se pohybovala pod nulou. Jeho produkce ale jasně prohrávala s teplým gulášem. Od vojenského stanu, kde se podával zdarma, se už od poledne táhla dlouhá fronta.

Tři starostové a historik

Po tanečnících se na pódiu kromě mnoha medailemi dekorovaných vojáků, objevili i tři prostějovští starostové. Kromě Miroslava Pišťáka i Jan Tesař a Miroslav Zikmund. Společně pak pokřtili knihu s názvem Dum Spiro Spero, čili Dokud dýchám, doufám. Je to latinské heslo, které si 601. skupina speciálních sil vetkla do erbu.

„Publikace vznikala od letošního března na základě vyprávění současných i dřívějších příslušníků speciální jednotky. Kromě jejich vzpomínek obsahuje i jejich fotografie, a to jak z výcviku, tak z účasti na misích. Měl jsem vskutku z čeho vybírat, protože se mi sešlo na sto šedesát tisíc snímků,“ řekl autor knihy, vojenský historik Eduard Stehlík. Výpravná publikace má být do Vánoc na pultech knihkupců za cenu asi tisíc sto korun.

„Chtěl bych poděkovat všem vojákům, kteří v Prostějově sloužili, lidem z Prostějova za to, že s vojáky měli trpělivost a také předchozím starostům, za to, že příslušníkům armády vytvořili takové podmínky, aby tu celých padesát let vydrželi. Dík míří také bývalému veliteli 601. skupiny Ondreji Páleníkovi za jeho mimořádný přínos pro naši armádu,“ vyjádřil se na pódiu starosta Prostějova Miroslav Pišťák.

Po proslovech přišly na řadu přelety dvou bitevních vrtulníků MI 24 a také dvou bojových letounů Gripen, které nad náměstím dvakrát prolétli ve výšce sto padesáti metrů.

„Byl to jen okamžik. Čekal jsem od toho trošku víc,“ komentoval přelet jeden z přihlížejících Prostějovanů.

Akce k padesátému výročí působení elitních vojenských jednotek však svůj hlavní účel splnila. Posloužila jako příležitost pro setkání jejich současných i bývalých členů a rodinných příslušníků vojáků. Lidem pak nabídla možnost obdivovat vojenskou techniku a také namáhavou práci vojáků zaznamenanou na fotografiích a ve filmových dokumentech.

Spokojení punčaři

Z akce měli radost i prodavači punče v dřevěných vánočních stáncích.

„Zatím ho tu neprodáme zdaleka tolik jako třeba v Olomouci, kam se na něj valí tisíce lidí. Ale i tak se nám tu vyplatí stát, protože místní si na punč pomalu zvykají. Takové akce k tomu jen přispívají,“ mnul si ruce jeden ze spokojených prodejců.

Prohlédnout si vojenskou techniku a filmové i fotografické dokumenty na náměstí mohou lidé i dnes, a to minimálně do půl třetí. (mls)