Tři polární výpravy míří k pólu z různých směrů. Po diskuzi jsme se dohodli na přesném umístění severní točny a postavily společný tábor. Nad ránem bylo slyšet zvuk praskajícího ledu a pod stany se objevilo ve kře několik trhlin. Led však naštěstí vydržel.

Teploměr před východem slunce poklesl na minus osmnáct stupňů. Ráno byl rozdělán oheň. Všichni členové expedice jsou zatím bez omrzlin, pouze jeden muž málem utrpěl při ranním nahřívání končetin popáleniny.

Takto nějak by mohl před sto lety vypadat zápis z deníku polární expedice Roberta Pearyho či Roalda Amundsena. Je to však záznam z dobytí severního pólu, kterou na plumlovské přehradě pořádají tradičně nadšenci z prostějovského Adrenalinspor­t klubu.

„V noci byla strašná zima, ale teď, jak vyšlo slunko, už je to pohoda,“ prohlásil včera po ránu organizátor akce Jaroslav Koribský.

Členové expedice spali většinou ve stanech, jeden z nich se však rozhodl strávit noc „pod širákem“, pouze ve sněhovém záhrabu. I on přestál noc bez úhony.

Jediné, co polárníky opravdu trápilo, byla malá tloušťka ledu.

„Večer jsme dělali díru pro skobu cepínem a po dvojím kopnutí se ukázala voda,“ řekl Koribský.

Nebezpečí je tam, kde je teplá voda

Podle něj mrzlo sice dost, ale nízká hladina vody způsobila, že ledu nepřibývá.

„Je možné, že tlející kaly led zespoda ohřívají. Led může mít tak osm centimetrů,“ odhadoval v neděli jeden ze členů expedice.

Nebezpečná místa jsou na přehradě hlavně tam, kde proudí voda, tedy u propusti ve staré hrázi a uprostřed, kudy vede koryto Hloučely. Právě kvůli nim nevyrazilo ráno na led ani psí spřežení.

„Naši psi jsou cvičení na stopu a pokud se jim udá směr, tak běží stále vpřed. A při najetí na takové místo bychom skončili i se saněmi ve vodě,“ vysvětlil mašér, řidič saní se psím spřežením, Petr Pospíšil.

Od přehrady vyrazil raději ke Křenůvkám trénovat svoji smečku na závody, které se uskuteční příští týden u Náměště na Hané.

Na Plumlově trénoval na Špicberky

Zbylí polárníci tak pomalu začali balit stany a přesouvat se na základnu u Valáška. Mezitím se na přehradu začali trousit otužilci. Protože však neměli sekeru, nějakou dobu jim trvalo, něž našli vhodné místo ke koupání. Nakonec jej objevili právě u výpusti ve staré hrázi.

Lákání zurčící vody neodolal také jeden z účastníků expedice.

„Musím trénovat, chystám se napřesrok na Špicberky a tam budou jinačí podmínky,“ drkotal po výstupu z vody David Koribský, syn hlavního organizátora a sám také zkušený sportovec.

Během dopoledne se dobyvatelé pólu rozešli. Protože jsou však všichni aktivními zimními sportovci, jen málokterý se odebral domů. Většinou mířili někam na trénink.