Vratislav Eusebius, Anna, Frebonie, Eva a jejich matka se tak ocitli v nepříjemné situaci. Množství pernštejnských věřitelů naléhalo čím dál silněji na vdovu Marii Manrique de Lara (jmenovala se stejně jako její teta a zároveň tchyně, u historiků si tak kvůli rozlišení vysloužila přízvisko „mladší") a ta nakonec svolila k prodeji prostějovského panství.

„Druhý týden po Velikonocích roku 1599 se tak sjela do Prostějova početná honorace. Byli to v prvé řadě ručitelé za pernštejnské dluhy, mezi nimiž nechyběli ani nejvyšší moravští úředníci, hejtman markrabství Jáchym Haugvic z Biskupic a nejvyšší komorník markrabství Ladislav Berka z Dubé. Dalšími ručiteli byli Karel starší ze Žerotína, Arkleb z Kunovic, kterému patřil Uherský Brod a Smil Osovský z Doubravice, který přijel ze své Třebíče. Všichni patřili k panským rodům," píše ve své Drobné poznámce k poslednímu prodeji Prostějova archivář Léon Karný.

Jediným rytířem, tedy příslušníkem nižší šlechty, byl mezi věřiteli Václav starší Morkovský ze Zástřizl. Objevili se i přátelé obou stran, kteří byli vyžádáni jako svědci. I oni náleželi k vyšší šlechtě.

V zástupu věřitelů stál i Karel z Lichtenštejna. Neměl sice u Pernštejnů žádné pohledávky, zato se eminentně zajímal o bohaté prostějovské panství. Na konci šestnáctého století nepatřil sice k nejbohatším šlechticům, patřilo mu „jen" okolí Valtic. Částečně však mohl disponovat rozsáhlým majetkem boskovickým, který vyženil spolu se svým bratrem Maxmiliánem, když si oba vzali sestry, dědičky Boskovic.

Zájem na tom, aby Prostějov koupil právě Karel z Lichtenštejna měli i sami měšťané.

„Patrně vyjednávali s Karlem už delší dobu, neboť věřili, že příslušník panského rodu zabezpečí městu prosperitu i nadále. Dokonce se dohodli, že mu na koupi panství přispějí půjčkou peněžité částky," popisuje Léon Karný.

Jednání o exekučním prodeji trvalo několik dní. Smlouva mezi ručiteli a Karlem z Lichtenštejna byla pak podepsána ve středu 21. dubna roku 1599. Karel však nedostal panství celé. Dvě vesnice, Držovice a Vrahovice, získal Jáchym Haugvic z Biskupic.

„Připojil je ke Kralicím, kde pak zůstaly až do zrušení vrchnostenských úřadů v devatenáctém století," vysvětluje archivář.

Prostějov byl posledním feudálním majetkem Pernštejnů. Do šestnáctého století tak příslušníci kdysi nejbohatšího rodu vstupovali jako majitelé několika domů v Praze a držitelé panství Litomyšl. To však měli jen jako zástavu za peníze půjčené císaři, a tak hrozilo, že kdyby chtěl císař dluh zaplatit, přijdou o pozemky, město i zámek, jejichž hodnota už ve své době několikanásobně překračovala půjčenou částku. To už je však jiný příběh.

Smlouva z roku 1599 se bohužel nezachovala v originále, historici mají k dispozici jen její opis v jedné z městských knih. Jeden ze dvou exemplářů zřejmě nepřežil zkázu pernštejnského archivu na hradě Pernštejně. „Hrad byl za třicetileté války dobýván Švédy a pernštejnské písemnosti použili obránci jako ucpávky do děl. Papír i pergamen k tomuto účelu sloužily velice dobře," podotýká Karný.

Druhé vyhotovení smlouvy možná dosud ukrývá Lichtenštejnský archiv ve Vaduzu, jenž je však zejména českým badatelům nepřístupný.

„Pravděpodobnější je, že když byl učiněn zápis do zemských desk, dnešní obdoby pozemkových knih, ztratila listina důležitost důkazního dokument a časem vzala s ostatními písemnostmi za své," uzavírá historik. (pam)