Příjezdovou cestu k louce lemují obytné karavany, jednu stranu louky ohraničují výběhy se zvířaty, na zbytku stojí desítky nákladních aut, z nichž pomocníci vytahují nářadí, hlediště pro diváky a díly stanové konstrukce. V trávě se povaluje nářadí, kabely a světla.

„Chytněte to po stranách a začněte pomalu tahat. Ale opatrně, ať to nespadne," diriguje partu mužů ředitel cirkusu Jiří Berousek mladší a pod jeho vedením se uprostřed louky vztyčí konstrukce s velkým nápisem Berousek.

Přeskakuji světelnou kouli, která se válí v trávě, a vydávám se za majitelem cirkusu.

„Musíme mít všechno hotové co nejdřív. Hlavně se musíme postarat o zvířata, aby měla pohodlí," vysvětluje mi majitel cirkusu Jiří Berousek starší.

Zajímám se, kolik lidí cirkus zaměstnává.

„Asi čtyřicet. Potřebovali bychom jich víc, ale v dnešní době je problém narazit na slušného člověka. Už se nám stalo, že pomocníci okrádali nejen nás, ale i sami sebe navzájem," vysvětluje mi majitel cirkusu, zatímco mě vede k ohradám se zvířaty.

300 kilo sena a půl tuny slámy denně

Velbloudi, arabští hřebci, lamy, zebry, afričtí osli… zvířecí osazenstvo cirkusu čítá stovku zvířat. Ti už asi denně něco spořádají, napadá mě, a vzápětí mi to potvrzuje i majitel cirkusu.

„Jenom slon sežere tolik, co dvacet koní. Denně padnou tak čtyři třistakilové balíky sena, k tomu připočtěte půl tuny slámy, několik kilo ovoce, zeleniny a granulí," vypočítává Jiří Berousek.

Mezitím už otevírá výběh k lamám a zebrám a galantně mě nechává jít první. Zebry flegmaticky žvýkají kusy trávy a nevšímají si mě, zato lamy jsou společenské. Jedna z nich se ke mně hned vydává a začíná mě očichávat. Instinktivně pomalu couvám.

„Nebojte se, nic vám neudělá. Chce si s vámi hrát, ne vám ublížit," směje se mi Jiří Berousek. Nakonec se osmělím a pohladím si ji, ale stejně se mi uleví, když výběh opouštím.

Zamířím k dřevěnému přívěsu, kde se právě chystá stěhování indického slona do výběhu. Jeden z chovatelů otevírá dveře a uvazuje mu kolem pravé zadní nohy železný řetěz. Mezitím se kolem vytváří hlouček zvědavců.

„Jak se tam vešel?" dumá asi šestiletá holčička.

„To ho budete stěhovat sám?" ptám se nevěřícně chovatele.

Pohladit? Pokud se nechá

Trochu mě děsí představa, že několikatunové zvíře má na starosti jeden člověk. Muž jenom přikývne, usměje se na mě a pokračuje v práci.

Poplácá slona po boku a se slovy „tak pojď" ho vyvádí ven.

Ten flegmaticky vystupuje, a aniž by si všímal hloučku zvědavců, následuje chovatele do svého výběhu. Když je za ohradníkem, rázem je kolem něj plno.

„Můžu si ho pohladit?" ptám se chovatele.

„Pokud se nechá," krčí rameny a odchází.

Vyčkávám, až si ke mně přijde pro trávu, a hladím ho po chobotu. Má hrubou kůži. Po mně se osmělí i maminka se synem, a slon má tak o zábavu po zbytek dne postaráno.

Cestou domů přemýšlím o životě „cirkusových" lidí a v jednom mám jasno. Tento způsob života zdá se mi pro mě poněkud nešťastným.

Národní cirkus originál Berousek

Místo konání: Na louce u jízdárny Cavalo v Prostějově

Datum konání: 6. – 12. května

Počet diváků: 280 tisíc ročně

Počet představení: 197 ročně