„Jsem velice ráda, že vyšly. My jsme používali ty staré a to bylo velice vzácné zboží. Půjčovaly se z ručky do ručky a veřejně prakticky nebyly k mání. A přitom je to jeden z hlavních zdrojů, které používáme,“ pochvalovala si vydání vedoucí hanáckého souboru Klas Vladimíra Šolcová.

Pod radnicí nebo v Doně si tedy nyní můžete pořídit všechny tři díly zpěvníku, které obsahují celou hanáckou sbírku Jana Poláčka a tím pádem drtivou většinu všech hanáckých písní, které kdy byly zapsány.

Dík všech hanáckých folkloristů však vlastně patří dvěma Janům Poláčkům. Otci, který písně sesbíral a jeho synovi, který připravil k vydání jednak reprinty, ale také písně, které ležely přes čtyřicet let v archivech, kde na ně za živého nezájmu odborníků pomalu usedal prach.

Folkloristé totiž znali Jana Poláčka staršího především jako sběratele slováckých písní. Ty vydal v sedmidílné sbírce. Hanácké písně začal sbírat po svém nuceném odchodu do penze v padesátých letech. Jako prvorepublikový právník totiž nebyl pohodlný režimu a to se podepsalo i na osudu jeho hanáckých sběrů. Za svého života vydal jen jeden díl Lidových písní z Hané.

„Vzpomínám si, že měl otec velké potíže, aby přesvědčil příslušné činitele o důležitosti vydání hanáckých písní. Nakonec dosáhl jen toho, že mu byl povolen tisk v nákladu pěti set kusů a pouze jako účelový tisk. Otec však byl přesto spokojen. Říkal, že žádné slovácké písničky nedělal s takovou láskou jako tyto, hanácké,“ vyprávěl sběratelův syn Jan Poláček.

Podobný osud stihl i druhý díl, který Jan Poláček sice připravil, ale jeho vydání se již nedočkal. Zájem prorežimně orientovaných folklorních činovníků byl zkrátka orientován na vinorodé Slovácko, nebo Valašsko oplývající slivovicí než na Hanou, kde se setkávali ponejvíce se vzpurnými sedláky, kteří nechtěli vstoupit do družstva.

Jan Poláček ovšem nebyl jen sběratelem lidových písní v úzkém slova smyslu vymezeném folkloristickou definicí. Na Hané zapisoval všechny písně předávané z generace na generaci.

„Věnoval se i žánrům svým původem nelidovým jako jsou písně kramářské a zlidovělé. na Prostějovsku zaznamenal duchovní skladby, například písně vaázané ke známým poutní místům, jako je Hostýn, Křtiny, Vranov a další, písně k růžencovým hodinkám, staré rektorské a špalíškové legendy jejichž původ sahá mnohdy až do sedmnáctého století,“ uvedla Marta Toncrová z Etnologického ústavu v Brně. Díky této Poláčkově činnosti tak vznikla největší sbírka melodií kramářských písní v republice. Jeho sbírka je také tedy unikátním obrazem lidové zpěvnosti na Hané tak jak skutečně vypadala. například při přástkách nebo jinách příležitostechse totiž zpívaly nejen písně lidové, ale také oblíbené Jarnmareční, různé historické legend a také se hojně vyprávělo.

I záznamy lidové slovesnosti mají své pevné místo v Poláčkových sběrech. Pokud mu některý ze zpěváků vyprávěl zajímavou pověst nebo pohádku zapsal i ty. Tato jeho sbírka vyšla před čtyřmi lety pod titulem Plomnovšti kapři.

Sběratelská činnost samozřejmě také vyústila do množství odborných článků. Bohužel jen některé z nich vyšly tiskem.

„Vydání tří svazků písní by mohlo být podnětem k úvaze o zveřejnění i této části sběratelovy odborné aktivity,“ uzavřela Toncrová. (pam)