Jenže tentokrát to bylo trochu jinak.

„Ale kde ho vzít," rozhlížel se totiž pozvaný Jarda bezradně uprostřed stánků s alkoholem. Všude se čepovalo a nalévalo, ale prakticky jen pivo nebo burčák. Sem tam některý odvážlivec za pultem vytáhl ovocný Berentzen či Jelzina, ti největší odvazáci vaječňák.

„Kdyby byla aspoň vajska," lkal Jarda steskem po dvacetiprocentní výčepní lihovině. Ale ta už byla na prohibiční hraně a ve stáncích v dohledu se nikdo nerozhodl k tak obrovskému riziku.

„A víš co, pudeme na burčák, šak nemusí být jeden," rozhodl situaci rázně Franta a oba spolužáci zmizeli v davu hodovníků za stánkem s párky. O jejich dalším osudu není nic známo, ale dá se předpokládat, že se nakonec bez kořalky obešli.

Pálit či nepálit?

Ve skupinkách u nízkostupňových alkoholických nápojů či limonád se ale probírala i závažnější témata. „Měl jsem domluvené pálení, ale nevím, jestli z toho teď kvůli tomu zákazu něco bude," strachoval se jeden vášnivý zahrádkář. „Pálit se smí, nalívat se nesmí," uklidňoval jej jeho spolustolovník.

Na kotel? Ale kdepak

Prohibice a odkazy na metanolovou aféru byly slyšet na každém kroku.

„Hele vezměte si děti a my si skočíme na kotel," nabádali otcové dvou rodin své manželky.

„Jo, vy pudete na kořalku a my si skočíme do zlatnictví a cestou vám někde koupíme bílou hůlku," odtušily pohotově ženy. Byl to však humor čistě akademický. Nenalévalo se a zlatník měl zavřeno.

Jinak ale hody nezklamaly. Všichni návštěvníci si jako každý rok užili svá oblíbená čísla programu a děti se povozily na kolotočích, které na svém staveništi povolil postavit městu Manthellan. Do rána nemá mrznout, takže ti, kdo si ustelou na burčáku snad nepřijdou k úhoně a po pivu nikdo neoslepl.