Nešlo zároveň o rekreační počin, ale o klání, které je součástí Českého poháru v Trail-o. Tento typ orientačního závodu ovšem nevyžaduje rychlost. Alespoň ne rychlost dolních končetin.
„Není zde důležité, za jak dlouho něco uběhnete či ujedete, ale orientační smysl a práce s mapou," upozorňuje jeden z pořadatelů Pavel Dudík. Ten vysvětluje, že závodníci musí určit na mapě zakreslené lampiony.
„Někdy ovšem nemusí ani jeden z těch co jsou k dispozici odpovídat," říká Pavel Dudík.
Závodníci nejprve museli projít takzvanou časovkou. Ta spočívala v tom, že se z místa před skautskou klubovnou rozhlédli do všech stran a museli určit, které tři z viditelných lampionů mají zakreslené na mapě.
V tomhle případě rozhodoval každý zaznačený keř a strom. Lampiony se totiž nacházely pouze několik metrů od sebe. Až po této časovce mohli vyběhnout či vyjet desítky účastníků hledat orientační body do Kolářových sadů.
Jedním ze závodníků, který se v úvodním kole umístil mezi úspěšnější, byl Ivo Tišljar. Začátek závodu mu podle jeho slov příliš problému nenadělal. „U prvních kontrol to bylo dobré," uvádí závodník z chorvatského Záhřebu. Očividně byl v dobré náladě, jedna věc mu ji však trochu kazila. A to počasí. „Trochu mrznu, někde jsem totiž nechal druhou rukavici," vysvětluje ve chvíli, kdy se vydává hledat další kontroly.
Organizátoři měli před závodem, který se později přesunul na Hloučelu, jednu podstatnou starost. Místo konání totiž museli přizpůsobit skutečnosti, že zhruba polovina účastníků byli vozíčkáři.
„Musí být přístupný terén. Každopádně zde jde skutečně spíše o přesnost. Za každou správně určenou kontrolu je bod, čas zde prakticky nerozhoduje," uzavírá Pavel Dudík.
