Režisérkou divadla je už od roku 2001 Lucie Hlačíková. Navíc také vodí loutky a dává jim svůj hlas.

Jak probíhá loutkařská sezona?
Hlavní sezonu máme od podzimu do jara. Lidé obvykle mnohé zazimují, například zahrady či letní sídla. My loutkové divadlo naopak, jak já říkám, „zaletňujeme“. Obvykle v březnu, protože to už zase začínají rodiče i prarodiče vodit děti do přírody. Začínáme vždy v říjnu a tradičně pohádkou Perníková chaloupka. Tou vždy také v březnu sezónu uzavíráme.

Perníková chaloupka je asi hodně oblíbená.
Ano, dokonce s ní máme skvělou historku. Když asi před sedmi roky viděla tuto pohádku Ivona Volná z Prostějova, nelibě nesla, co že to máme na chaloupce za nedůstojné imitace perníků. Od té doby nám perníčky sama peče, a to k veliké radosti mlsných dětí po představení.

Jak jsem viděl, nepřibližujete dětem pouze příběhy loutek, ale také s nimi mluvíte.
Ano, před zahájením představení i o přestávkách. Nyní jsme je například připravovali na křik draka a vysvětlovali, že se bát nemusejí. Vysvětlujeme jim, že se v divadle musejí chovat jinak než doma u televize. Například že při představení nesmějí rušit a že když se zavře opona, že mají loutkám zatleskat. O přestávkách organizujeme sólová zpívání nebo recitace dětí za nějakou sladkost.

Kolik představení v průběhu sezóny obvykle sehrajete?
V Prostějově asi patnáct nebo šestnáct, od podzimu do jara vystřídáme obvykle sedm pohádek. Nastudovaných titulů máme celkem dvacet, loutky máme pro všechny pohádky. Mám-li vyjmenovat tituly současné sezóny, tak Perníková chaloupka, Zvonek královny víl, O hastrmanovi, Začarovaný Kašpárek, Kašpárek jde hledat dobro, Drak a O zvědavé panence. Nyní jsme po tři listopadové neděle v řadě uváděli pohádku Drak.

Jaký máte nejbližší příští program?
11. a 18. prosince budeme hrát od půl třetí v prostějovské sokolovně pohádku O zvědavé panence. Děti se také dovědí, co vše se může stát pod vánočním stromečkem, než začnou rozbalovat dárky.

Někteří jdou i třikrát

Po republice se pořádají i přehlídky a soutěže loutkových divadel, nemíváte chuť zúčastnit se?
Popravdě řečeno, ne. Vždyť my to děláme vlastně na koleně. S profesionály se měřit nemůžeme. Ale neváhám říci, že z té skupiny průměrných jsme velice vysoko. A ještě se rádi učíme. Jako diváci jsme už sbírali zkušenosti například v Olomouci, Přerově, ale i v Třeboni a v Praze. Někde to byly právě i soutěžní přehlídky.

Působíte tedy někdy i mimo Prostějov?
Občas ano. Byli jsme například ve Výšovicích, Ondraticích, Protivanově, Bystročicích, někde i vícekrát. Na venkov zajíždíme obvykle na Mikuláše, sehrajeme loutkové představení a popovídáme dětem o funkci loutek. Následně se převlékneme do kostýmů za Mikuláše, anděly i čerty a rozdáváme dětem jejich rodiči a sponzory připravené dárky.

Kdy v prostějovské sokolovně obvykle hráváte, jaké jsou návštěvy a vstupné?
Tradičně téměř každou neděli, a to odpoledne od půl třetí odpoledne. Plakátek je vždy u vchodu do prostějovské sokolovny. V hledišti někdy není k hnutí, některé děti vídáme na stejné pohádce podruhé, nebo dokonce i potřetí. A vstupné, udržujeme lidové, deset korun na osobu.

Přitom provádíte náročnou a záslužnou práci bez nároku na odměnu…
To jsou peníze vedení TJ Sokol I Prostějov Spotřeba drahé energie k provozu sokolovny je vysoká a náš odbor také dostává ročně prostředky na činnost.

Prostějovští loutkaři

Provoz divadla zajišťují členové loutkařského odboru Tělocvičné jednoty Sokol I Prostějov.

Inspicientkou a organizátorkou je Romana Hvižďová a navíc oživuje loutky také, stejně jako Ladislav Hříva, Pavel Antl, Kateřina Skřičková, Zdena Kratochvílová, Ludmila Znojilová, Petr Gašpárek, Věra Rubešová i začínající dvanáctiletá Natálie Rédrová.

O zvuk a osvětlení při představení se stará Josef Hanzlík, vstupenky i sladkosti a občerstvení prodává při představení Blanka Drevenáková.

Prostějovské loutkařství má dlouholetou tradici. Již za dva roky po otevření prostějovské sokolovny v roce 1908, byl založen samostatný loutkařský odbor.

Na tehdejší dobu měl k dispozici velmi nákladné a výpravné loutkové divadlo. Největší návštěvu zaznamenali pořadatelé 15. listopadu 1997, na Perníkovou Chaloupku přišlo 252 lidí, z toho 177 dětí! Konají se také mikulášské nadílky i dětské šibřinky.

Vlastimil Kadlec