„Břehy musíme vyčistit,“ vysvětluje ochránce přírody Karel Pokorský a rukou míří na spousty keřů nežádoucího černého bezu, mezi nimiž čouhají vytáhlé stromky listnatých dřevin. Nad podrostem se tyčí stromy lužního lesa. Jde ponejvíce o jasany a olše.

„S novými výsadbami to bude v této lokalitě komplikované. Pracujeme totiž nad vedením plynu,“ připomíná kousek od mostů přes potok Pokorský. Právě on je šéfem projektu obnovy přirozených břehových porostů u Hloučely.

V lesoparku pracuje jeho parta devátým rokem. „Fungujeme díky podpoře radnice. Ta nám obvykle dává na kácení padesát tisíc korun a na výsadby sto dvacet tisíc,“ pochvaluje si ochránce přírody.

Netají, že je napjatý, jakou sumu dostane letos. „Vím, že objemy peněz pro veřejnou finanční podporu město v rámci schváleného rozpočtu dost krátilo,“ pokyvuje hlavou.

Proč se kácí, jak se kácí?

Díky práci ochránců přírody přibyly v biokoridoru Hloučela tisíce dřevin. „Jde především o olše a jasany, sem tam nějaký jilm. Z keřů sázíme brsleny, kaliny, svídy i šeříky, “ popsal Pokorský.

Proč po kácení a následných dosadbách zůstávají na březích říčky jen titěrné plochy s mladou zelení?

„Ekologická rovnováha musí zůstat zachována. V korunách starších stromů přebývají ptáci, jejich květy lákají hmyz, z listí vzniká humus, který je také plný živých tvorů. Těmi se zase živí třeba ptáci nebo hmyzožraví savci. Kdybychom přešli na plošné kácení a výsadby, všechno by zmizelo,“ reagoval ochránce přírody.

Lesopark Hloučela láká k procházkám, posezením v bistrech, projíždějí jím cyklisté mířící na plumlovskou přehradu. Říčka Hloučela nabízí vyžití sportovním rybářům.