Nemusí to být vždycky zrovna emancipace, která ženy láká do oblastí, v nichž měli ještě poměrně nedávno výsadní postavení muži.Potkal někdo v životě hajného v sukních? Ne, že by zástupkyně něžného pohlaví rázovaly porostem a hlídaly les. Několik jich ale přičichlo k myslivosti a ta se stala jejich koníčkem.

„Už jako malá jsem chtěla psa. V deseti letech jsem uprosila rodiče, aby mi ho koupili. Byl to baset bez papírů. Teď mám jeden a půl roku starou fenku drsnosrstého jezevčíka, která právě složila zkoušku bezkontaktního norování, takzvanou zkoušku nováčků,“ uvedla sedmadvacetiletá Linda Leharová, jež se letos stala členem mysliveckého sdružení.

Aby ji muži mezi sebe přijali, navštěvovala tříměsíční teoretický kurs. Během roční praxe procházela revírem se zkušeným myslivcem a nakonec v březnu tohoto roku složila myslivecké zkoušky potvrzené loveckým lístkem.

„Jsme teď myslivecká rodina. Jako první začal s myslivostí manžel a postupně pro ni získal svého otce a pak i mne,“ vysvětlila mladá žena, jež se profesionálně věnuje hudbě.

Je houslistkou Lipského komorního orchestru a tudíž neustále na cestách. „Právě proto jsem zvolila malé plemeno psa. Jezevčík je rozhodně skladnější než ohař,“ poznamenala Linda Leharová.

Na zkouškách norování v Otaslavicích získala její fenka Diana Grand Amity plný počet bodů a osvědčení o lovecké upotřebitelnosti. Myslivcům tak přibyl další pomocník pro snižování počtu lišek v lesích. Rezaté šelmy kromě člověka nemají jiného přirozeného nepřítele a při přemnožení likvidují drobnou zvěř.

„O tom, kdy půjdeme poprvé norovat, nerozhoduje roční období, ale počet lišek v revíru. Po zkouškách jsme obě odpočívaly na dovolené, do lesa se ale chystáme,“ dodala žena v zeleném.